Zelený sběratel lidských duší křižoval na prapodivném plavidle nádrž od samotného začátku akce a vtipně připomínkoval ukázku práce vodních záchranářů. Ti všem přítomným prezentovali záchranu tonoucího.

Již za zvuků žíznivé country kapely Wagon začaly přípravy na populární soutěž po lávce umístěné na vodní hladině. Do té se nejprve z vervou pustilo více než tucet dětí do patnácti let. Ty trénovaly před samotným začátkem, ovšem soutěžní podmínky jim organizátoři o něco přitvrdili.

„Oni si myslí, že když se jim tak dařilo, bude se jim dařit pořád, ale není to pravda,“ upozornil jeden z pořadatelů, Josef Odstrčil a pokračoval: „Nebudou to mít tak lehké. My jim to znepříjemníme, my jim odděláme spojovací můstky mezi prvními a druhými žebříky, aby to bylo zajímavější.“

Klání mělo prostá pravidla. Kdo spadl do vody, skončil. Ti úspěšnější chodili po lávce stále dokola a protože nejmenší soutěžící byli nadmíru šikovní, muselo dojít ke zpřísnění pravidel. Další soutěžící vyšel na lávku o třech částech již tehdy, jakmile jeho soupeř prošel prvním, respektive druhým úsekem. To pak stoupl počet koupajících se dětí rapidně.

Přihlížející početné publikum se bavilo a podařené výkony neváhalo ocenit potleskem. Sedlnické vodní hrátky aneb Loučení s prázdninami nabídly také soutěžní přehlídku netradičních plavidel, hromadný plavecký závod napříč Bartoňkou, nechybělo ani vyhlášení nejkrásnější masky hastrmana a vodní víly.