Paradoxně se totiž může stát, že i když je rodinný domek napojen na veřejný vodovod, může zdravotní riziko plynout z vody z vlastní studny používané k zalévání zahrádky.

„Mít vlastní studnu je výhoda, voda je vždy čerstvá a nemusí se za ni platit. Není-li však o studnu pečováno, nemusí být levným zdrojem dobré vody, ale může se stát zdrojem významného zdravotního rizika pro její uživatele. Voda z takovéto studny může vypadat i chutnat výborně, přesto může být závadná, protože člověk svými smysly přítomnost celé řady bakterií, parazitů, virů a většiny chemických látek prostě nepozná. Vzhledem k tomu, že soukromé studny většinou nemají kolem sebe úředně stanovené ochranné pásmo, tak jako je tomu u veřejných zdrojů pitné vody, je riziko jejich ohrožení velmi vysoké,“ uvedla krajská hygienička Helena Šebáková.

Dodala, že toto upozornění platí zejména v oblastech, ve kterých není vybudována kanalizace a obsah žump či septiků je likvidován „různě“. „Bohužel se potvrzuje odhad, že více než pětasedmdesát procent studní v České republice má vodu, která nevyhovuje nejméně v jednom ukazateli hygienickým požadavkům. Voda ze soukromých domovních studní svou kvalitou ve více než v polovině případů nevyhovuje v mikrobiologických ukazatelích. Takto kontaminovaná voda může u člověka vyvolat vážná onemocnění,“ upozornila Šebáková s tím, že každý majitel studny by měl prověřit, zda se v okolí studny nenachází možný zdroj znečištění, žumpa, septik, hnojiště, nebo také obdělávaná pole s intenzivním hnojením. Měl by dbát i o stavebně technický stav studny, V každém případě však hygienici doporučují minimálně jednou ročně provést laboratorní kontrolu kvality vody.