Spolupořádá zájezdy s cvičebním programem, vede školu in-line bruslení, plaveckou školu a kurzy nordic walkingu. Nyní plánuje rozšíření nabídky o adrenalinové sjezdy Moravice na raftech. „Mám tolik nápadů, že na to nemám čas, takže musím postupně. Baví mě to uvádění v život, jenže pak už je to všechno na mně, to je problém. A vysvětlit někomu, co mám v hlavě, to se nedá," říká s úsměvem.

Vybral jste si obor svého podnikání náhodou, nebo cíleně?

Byla to náhoda. Od nějakých patnácti let jsem si chtěl otevřít posilovnu. Ale za totality to bylo nemyslitelné. A když už to bylo možné, bylo mi dvacet a neměl jsem kapitál. Podnikání začínalo, nikdo nevěděl, co se může nebo nemůže, ani na úřadech… Když jsem začínal, tak něco takového vůbec neexistovalo, jen ve velkých městech byly první vlaštovky. Otevřelo se něco, k čemu jsem nepotřeboval kapitál na nákup strojů. Pak jsem zjistil, že je to lepší než mít čistě jen posilovnu.

Kolikrát už jste měl chuť s podnikáním praštit a proč?

Asi nikdy. Já se tady seberealizuju. Dělal jsem dva roky v Massagu jako designér, protože jsem původně strojař. Už tam jsem cítil, že tudy cesta nevede. I když teď pracuju dvanáct šestnáct hodin… Člověk na to myslí pořád, kolikrát neumím ani vypnout. To, co mě baví, tady převádím, aby to i vynášelo peníze.

Dá se u nás už domluvit obchod podáním ruky, nebo důvěra mezi podnikateli ještě taková není?

Dá se to, ale za nikoho nedám ruku do ohně. Lepší je, když je to na papíře. Ale těžko říct, jestli se i pak člověk něčeho domůže…

Co by vám nejvíce usnadnilo podnikání?

To všechno záleží na mně. Co se týká byrokracie, s ní nemám špatné zkušenosti.

Jaká vlastnost je pro podnikatele nejdůležitější?

Pracovitost, snaha pořád to posouvat dál. Já říkám, že jsem workholik, i když dělám věci, které zdánlivě vypadají jako zábava, ale je to práce. Člověk, který si chce užívat, jezdit na dovolené, nemůže podnikat. Já mám dovolené pracovní jedu do Chorvatska cvičit, starat se o klienty. To mi vyhovuje, pro mě je to dovolená. Až teď budu mít dovolenou s dětmi, kdy jedeme na týden někam pryč.

Uvažoval jste někdy, co se s vaší firmou stane, až se rozhodnete v ní skončit?

Nevím, co bude, ale myslím si, že nebude možné ji někomu předat. Všechno je napojeno na mě. Kdybych ji prodal, je otázka roku dvou let a skončí. Lidé většinou chodí za mnou. A někoho vychovat? Možná že ano, nevím, co budou děti jednou chtít. Když jsem začínal, tak jsem si říkal: Jak dlouho to můžu dělat? Je to patnáct let a nabírá to čím dál větší obrátky. Cvičit se může do šedesáti, ale jiné formy. Momentální trendjsou pomalé formy. Taky s nimi začínám, dělám port de bras, chi-toning… Takže cvičit se bude pořád.

VIZITKASvůj sportovní klub otevřel 18. dubna 1998 pod názvem Fitness & Wellness GYM. Postupem času se zvětšovala kapacita klubu i cvičebních lekcí. Nabídka se rozšířila o klubovou posilovnu a po nějaké době i o bike studio. Rodinu cvičebních lekcí doplnily step aerobic, cvičení na míčích a specializované posilovací lekce. V lednu 2010 se sportovní klub přestěhoval do nových, větších prostor a přejmenoval se na Fitcaffé. V roce 2011 se klub inspiroval masovým rozšířením outdoorových aktivit a v reakci na tento trend spustil školu in-line bruslení, kurzy nordic walkingu a nyní byla otevřena i plavecká škola. Janu Jarošovi je 38 let, je ženatý a má dvě děti.