Má cesta vede na Masarykovo náměstí v Novém Jičíně. Čekají mě tam totiž členky 1. dívčího oddílu skautského střediska Pagoda, které mají část novojičínské sbírky na starosti. Vidím je už z dálky v obležení několika žen, jež si chtějí koupit žluté kvítí se špendlíkem. „Jsme rádi, že jsme vás našli. Kolikrát chceme přispět a nemůžeme vás sehnat,“ směje se starší žena z Kopřivnice. Ujme se mne dvaadvacetiletá členka oddílu Kristýna Kostková a na mou otázku, zdali je stále takový zájem o plátěnné květy se stuhou, odpovídá, že to bývá horší. „Lidé jsou spíše příjemní. Někdy k nám chodí sami a někdy je musíme až prosit,“ dodává.

Během několika minut se u této dvojce vystřídá asi desítka lidí. „Už to mám taky za sebou, tak přispěji,“ broukla seniorka k děvčatům a věnovala jim do plátěného pytlíku dvacet korun. Přispívají mladí i starší. Někteří projdou kolem skupinky s omluvným úsměvem, jiní se neobtěžují ani odpovědí. „Ne, už jsem koupila časopisy,“ houkne na nás přes rameno ženská. Po čase potkáváme výše zmíněnou paní, které jsme vydali kytičku. Stále usměvavá volá na nás přes ulici: „Holky, dneska bude ještě hodně kilometrů v nohách, co?“ Přisvědčujeme.

Minutová ručička se pomalu otáčí po ciferníku. Přistupuje k nám maminka s kočárkem a stovkou v ruce. „My ale nemáme nazpátek,“ říká Kristýna. Na to se jí dostane lakonické odpovědi: „To je dobré.“ Maminka si vzápětí odváží kytičku a letáček. „Složili jsme se na to doma. Náš táta byl nemocný, a proto víme, jaké to je,“ vysvětluje ve spěchu. „Stává se to, někdo dá i dvě stovky. Někdo zase zaplatí, ale nevezme si kytičku,“ vzpomíná Kristýna. Ke skautům se odpoledne připojily i menší děti, které pak pomáhaly se sbírkou asi do pěti hodin, kdy vše končilo. Jen v Novém Jičíně měli skauti rozdat tisíc květin. Potkat je však mohli lidé také v Kopřivnici, kde pro ně bylo přichystáno čtyři tísce žlutých kvítků. Odcházím z náměstí s unavenýma nohama a o dost větším respektem před lidmi, kteří obětují svůj volný čas těm, kteří se sem sami nemohou dostavit, a podat tak důkaz o tom, jak moc je rakovina stále podceňovaným onemocněním.