Jeho příspěvky na toto téma mohou lidé číst v obecním zpravodaji Velkých Albrechtic. Čestmír Klein připomíná, že v době jeho dětství nebyly mobilní telefony ani počítače.

„A tak co bylo naše – pořád jsme byli venku. Prolézaly se stodoly, starý mlýn, tam se našel bajonet, tam náboje, něco se našlo u potoka,“ vzpomíná Čestmír Klein. Dodává, že Velké Albrechtice byly už dávno před válkou německou obcí a do roku 1945 v ní žilo okolo 1300 obyvatel. Žili tam také tři Češi. Když se blížila fronta, Němci začali všechno odvážet.

„Tady na školním hřišti byla stodola a tam byl bunkr, kde nějaké písemnosti uschovali. Zbytek odvezli před frontou. Napřed do Bílovce, ale kde to skončilo, to už asi nikdo neví,“ poznamenává Čestmír Klein s tím, že před pozdějším odsunem němečtí obyvatelé mnoho věcí poschovávali po domech. Odsun se dotkl také části rodiny Čestmíra Kleina.

„Později, i za komunistů, tady jezdili. Oni tady mohli jezdit, my tam ne. Pro stát to tenkrát byly devizy, protože museli mít povinnou výměnu. Ty peníze přitom měli k ničemu, my jsme je hostili. Otec, který uměl německy, se s nimi bavil. Oni vzpomínali, že když odcházeli měli třeba sedm let. A říkali, že rodiče pořád věřili, že se to uklidní, jako třeba po první světové válce. Nikdo nečekal, že spadne Železná opona a bude konec. Proto se snažili všechno před odsunem schovat nebo zakopat. Třeba před pěti lety tady rekonstruovali barák a když dělali stropy, padaly shora boty, oblečení, všechno možné. Ale nějaké velké poklady člověk nemůže čekat. Nacházejí se pořád nějaké odznaky, drobné mince, a co je zajímavé, třeba psí známky. Oni už tam měli vyražený název obce a číslo domu,“ pokračuje Čestmír Klein.

Když se snažil dopátrat něčeho z období před rokem 1945 mnoho toho nenašel. Kronika po Němcích není, po roce 1989 přivezli alespoň nějaké psané vzpomínky bývalí starousedlíci. V Zemském archivu v Opavě Čestmír Klein objevil ještě Zlatou knihu hasičů z roku 1938, která je ale v němčině a ještě není přeložená.

„Jsou tam ale spíše záznamy z různých slavností a tak,“ říká Čestmír Klein, jenž měl příležitost doslova si na kus historie sáhnout.Když měl čtrnáct roků, Akci Z se na hřbitově opravovala hrobka rodu Sedlnitzkých, na které prý byly nějak posunuté krycí mramorové bloky.

„Tak se to vzalo hupcukem a ty dva velké dekle na hrobkách se nadzvedly. Byl jsem nejmenší, tak mě tam spustili. Dole sice byla voda, ale ty rakve byly umístěné na takových železných kozách. Byly tam ještě třeba věnce z roku 1900 nebo 1890. Ty truhly jsou v pozinku. Ale už jsou hodně poškozené, rozpárané. Pamětníci říkali, že když skončila válka, tak tady byli nějaký čas Rusi, než odsunuli Němce. A hledali tam zlato. Je tam asi osm nebo deset těch rakví a když jsem se tam nedávno díval, tak jsem viděl, že z jedné už vypadávají pozůstatky,“ upozorňuje Čestmír Klein.

O hrobku rodu, který vlastnil bílovecký zámek se zajímá také současný kastelán bíloveckého zámku Eduard Valeš. „Říkal, že nějaká větev Sedlnitzkých žije v Rakousku. Ti lidé s ním o hrobce hovořili, ale prý si nepřejí, aby se s tím něco dělo. Já si ale myslím, že je to obecní majetek a měli bychom s ním něco dělat. Takže nás asi čeká rekonstrukce té hrobky,“ říká Čestmír Klein, jenž je v obci také zastupitelem.

Doma má už slušnou sbírku věcí, které k historii Velkých Albrechtic patří. „Lidi už si zvykli, že když něco najdou, tak přijdou nebo volají. Někdy se i mi samotnému podaří něco najít. Já vždycky říkám, že člověk by historii měl znát. Prostě některé věci tady byly ať už byly jakékoliv. Ale historie se nedá vymazat,“ uzavírá Čestmír Klein