Je sobota 20. června dopoledne a já přijíždím do Polouvsí, místní části Jeseníku nad Odrou. Je tady jeden z prvních letošních turnajů ve hře pétanque v České republice.

Prezident pořádajícího PK Polouvsí Luboš Rusek mi osvětluje, že účastníci turnaje tak hrají o body do celostátního žebříčku, v němž je téměř tisícovka hráčů. Dozvídám se, že v Polouvsí soutěží 16 trojic, hráči jsou z Prahy, Brna, Orlové či Albrechtic, zastoupení má rovněž pořadatelský klub.

Za zvuku tónů francouzské písně, která se line z reproduktorů, Luboš Rusek vzpomíná, že pétanque hráli poprvé u nich na zahradě před domem se známými.

„Byla to taková sousedská akce, potom už jsme hrávali při obecních slavnostech, dělali jsme turnaje při různých příležitostech. Začali jsme tlačit na obec, že bychom chtěli opravdické hřiště a starosta nám vyšel vstříc. Tak jsme udělali klub, který funguje asi třetí rok. Dnes už fungujeme jako zapsaný spolek,“ přibližuje Luboš Rusek historii francouzské hry v Polouvsí a dodává, že se tak dostali mezi zhruba 60 klubů, které v České republice pétanque hrají, a začali jezdit po turnajích.

| Video: Deník/Ivan Pavelek

„Každý týden jsou v rámci republiky turnaje, na které se dá jet. Jsou bodované podle toho, jací hráči přijedou, jak jsou umístění v žebříčku, podle jejich síly. Za každý turnaj jsou jiné body,“ pokračuje Luboš Rusek a dodává, že v Polouvsí jsou nejsilnější hráči z 38. a 39. místa žebříčku. Hraje se ve čtyřech skupinách na osmi hřištích, každá hra trvá šedesát minut a dohlíží na ni akreditovaný rozhodčí.

Zadnice Fanny se dočkala polibků

Ptám se na obrázek s namalovanou sochou nahé dámy, který stojí na podstavci u hřišť. Luboš Rusek bere obrázek, otáčí jej a ukazuje mi pěkně vyvedenou kresbu dámy Fanny s vystrčenou holou zadnicí.

Dodává, že ve Francii je zvykem, že pokud někdo prohraje 0:13, musí políbit Fanny holý zadek. „Ve Francii je to většinou socha u hřiště, ale tu my tady zatím nemáme,“ poznamenává s úsměvem Luboš Rusek.

Čtu si text uvedený na jedné straně obrázku, v němž stojí, že podle legendy byla Fanny před 1. světovou válkou servírkou v kavárně Grand-Lemps. Zákazníkům, kteří ve hře pétanque nedali ani bod, dovolila, aby ji pro útěchu políbili na tvář. Jednoho dne podle pověsti takto prohrál starosta města, kterého ale Fanny neměla v lásce, a tak si vyhrnula sukni a místo tváře mu nastavila holý zadek. Starosta neztratil duchapřítomnost a vystrčenou zadnici políbil. Tím prý začal zvyk, který se ale u nás moc nenosí.

Jako by to ale Luboš Rusek přivolal. Sotva dočtu text přichází družstvo, jehož členové se jeden po druhém pokorně sklánějí k obrázku a plní svou povinnost. Vše doprovázejí úsměvy a smích.

Dění pobaveně pozoruje Jiří Gratcl z klubu SKP Hranice IV-Valšovice, jenž je v žebříčku na 104. místě. „Kdysi jsme hráli v Bratislavě na evropském mistrovství a prohrávali jsme už nula ku dvanácti, nakonec jsme to otočili a vyhráli jsme třináct ku dvanácti. Soupeři pak zahazovali koule do trávy, hlavně i proto, že my jsme tenkrát s pétanquem teprve začínali,“ říká Jiří Gratcl.

Luboš Rusek ho doplňuje, že osmdesát procent této hry je o hlavě. Jinak prý je ale pétanque přátelská hra a o nějaké nevraživosti není řeč. Soupeři si poděkují za hru a podobně.

Luboš Rusek ještě dodává, že pétanque mohou hrát i důchodci nebo tělesně postižení na vozíčku, mohou hrát jednotlivci, dvojice, trojice, muži, ženy, mixy…

„Pétanque klub Polouvsí je taková malá komunita, ale už máme i juniorský tým. Samozřejmě, že jsou to mladí z našich rodin, je dost obtížné dotáhnout tady někoho odjinud. Přece jen je to z ruky. Ale kdyby měl někdo zájem, může si přijet zahrát. Trénujeme každou neděli od čtyř hodin odpoledne,“ uzavírá Luboš Rusek a odchází se věnovat průběhu turnaje.