Málokterá obec se může pochlubit tak dlouho udržovanou tradicí jako je ta v Lukavci, místní části Fulneku. Rok co rok projíždějí jezdci na koních obcí, poli a okolím, aby lidem připomněli Ježíšovo zmrtvýchvstání. Jízda kolem osení je, stejně jako Velikonoce, pohyblivou událostí, která se děje pokaždé v jiném čase.

V Lukavci se takto jezdilo již v době Bitvy u Bílé hory. „Ve fulnecké kronice je psáno, že po konci bitvy na Bílé hoře, přepadávaly hordy vojáků města a za pomoci této velikonoční jízdy se tenkrát podařilo odrazit rotu, která přepadla Fulnek,“ přiblížil historii této tradice Václav David, jenž v průvodu jel už jednačtyřicetkrát. Stejně stará jako tradice jsou i písně, které jezdci zpívají. „Jednu sloku zpívají jezdci na koních, poté hrají muzikanti. Zpívá se Vstal z mrtvých, což je asi ze šestnáctého století a druhá, když odjíždíme na Nové Dvory a také když vjíždíme zase zpátky do vsi od Bílovce, to je Halelujá, zdráv buď náš milý Spasiteli,“ upřesnil David.

Mezi jezdci byl i biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz na koni jménem Juráš. „Je to součást mé diecéze, takže jsem přijel mezi svoje, abych s nimi jel jako loni. Na koních jsem začal jezdit až teď a nebojím se jich,“ sdělil Lobkowicz, který Jízdu kolem osení absolvoval podruhé.

Na každoroční pouť vyrazilo třiadvacet koní s jezdci. Nejprve se vydají ke kostelu, kde jim za zvuku zvonů předá ministrant křížek. Jezdci pak utvoří řadu a projedou okolo kostela a hřbitova. „Jezdíme v kruhu, je to symbol nekonečna. Potom vjíždíme do polí. Ve vsi necháváme uctívat lidem kříž,“ dodal David. Jeho rodina má tuto tradici takřka v krvi. „Jezdil můj táta a ten má už šestaosmdesát roků. My jsme jezdili už jako kluci, bylo nás šest a pamatuju si, že jezdil můj táta a předtím taky jeho táta. Poprvé jsou vyjel v šedesátém osmém,“ zavzpomínal.

Mezi přihlížejícími byli nebyli jen místní. Na slavnost se přijeli podívat také obyvatelé okolních měst a obcí, například z Jerlochovic či Závišic. „U nás je taky takový zvyk, ale my to děláme trochu jinačím způsobem. Nejdříve je požehnání v kostele a potom se jede po vesnici, a tam se každému požehnají křížky, které se pak zapichují na zahradu. Ale tady je to taky moc krásné, i když to vidím poprvé. Líbí se mi to,“ sdělila s úsměvem Helena Lichnovská.

Po průjezdu obcemi se jezdci vracejí ke kostelu, kde se jim dostane požehnání. Den pak končí velikonoční zábavou v místním pohostinství.