První lyže, na kterých poprvé oficiálně závodil olympijský vítěz Jiří Raška, mohla veřejnost spatřit v únoru při veřejných oslavách Raškových sedmdesátin. Tehdy je na pódium frenštátského kina přinesl správce kina Petr Poštulka. Ten později prozradil, že když pracoval na kopřivnickém učilišti, lyže tam ležely ve skladu. „Ukázal mi je tenkrát můj tchán. No, a letos jsem si na ně vzpomněl, tak jsem je se svolením školy přinesl,“ uvedl Poštulka.

Právě on a Martin Trubač, jako zástupce školy, se společně s ředitelem frenštátského městského kulturního střediska v pondělí odpoledne vydali na návštěvu k Jiřímu Raškovi. Jako prezent přinesli zmíněné „skočky“ Super Hickory. „Nevěřil jsem, že by něco takového v tom skladu mohlo přežít,“ poznamenal před domem slavného frenštátského rodáka Trubač, jenž po chvilce hovořil již se samotným Raškou. „Přišli jsme po mnoha letech vrátit lyže do správných rukou,“ pronesl. Jiří Raška připomněl, že lyže dostal ještě v době, kdy učiliště bylo v Příboře. Později jej přestěhovali do Kopřivnice – i s lyžemi. Ty návštěva přemístila do místnosti, kde má skokan své největší trofeje.

„To byly opravdu první lyže, na kterých jsem začínal svou závodní kariéru jako dorostenec,“ připomněl Raška při pohledu na více než dvoumetrové lepené skočky. „Byla s tím hrozná práce, přichystat je. V létě jsem skluznici připravoval tři měsíce. Muselo se to brousit, močit, aby léta vylezla. A až když už léta nevystupovala, tak se to muselo napouštět horkou fermeží. To proto, aby na tom držel lak, když se namočily,“ popsal skokanskou alchymii Raška.

Před samotným skokem pak ještě musel lyže voskovat. „Dostal jsme je koncem září a až do Vánoc jsem si s nimi pořád hrál. A po sezoně se muselo všechno odrápat dolů a srovnat. Ale stálo to za to,“ pousmál se Raška.

Na dnešní poměry jsou více než padesát let staré lyže hodně úzké. „Tenkrát byla norma deset centimetrů, více nemohlo být,“ vysvětlil legendární skokan a dodal, že na zmíněných lyžích odskákal asi necelé tři roky. Po roce v reprezentaci dostal lyže nové, s umělou skluznicí. „Když jsem odcházel z internátu v Příboře, tak jsem tam tyto musel odevzdat i s botami,“ doplnil.

Raška, drže své staré lyže, přiznal, že jsou pro něj velikou cenností. „Už kdysi jsem je loudil po panu Pajákovi, řediteli školy, ale on říkal, že to je vzpomínka. Tak aspoň, když jsem jel přes Příbor, stavil jsem se u něj v kanceláři. Tam, kde později byla hvězdárna. A on mi vždycky dovolil si je na chvíli vzít do rukou a pohrát si s nimi,“ připomněl okamžiky, staré více než dvacet let, Raška.

Když zhruba před měsícem spatřil své první skočky v kině, byl prý opravdu šokován. A ještě větší radost měl nyní, když je dostal. „Vidět po více než padesáti letech ty své původní lyže, to je opravdu veliká radost,“ uzavřel dojatý Raška.