Něco podobného v České republice ještě nikdo nenatočil. Unikátní dokument reálně ukazuje přípravy na vystoupení, tréninky, ale i kvalifikace na mistrovství Evropy. Zobrazuje rovněž úspěchy a neúspěchy a to, co vlastně znamená být mažoretkou.

„Za to, že se dokument začal točit, může jedna z maminek mažoretek. Na rodinném vánočním posezení je chválila a říkala, jak jsou úžasné a jak moc se jim daří. A dodala, že bych o nich mohl natočit reportáž, anebo něco. A já jsem se chytil toho „anebo něco"," řekl před projekcí Michal, jeden z hlavních režisérů a kameramanů, s tím, že zhruba za týden měl hotový scénář dokumentu.

Rok práce

Točit se začalo asi před rokem. „Točili jsme a zjistili jsme, že je nás málo, tak jsme si museli povolat posily. Přiznám se, že to bylo velmi náročné. S mažoretkami jsme strávili celkem 16 dní v kuse, natočili jsme 49 hodin materiálu, ze kterých uvidíte jen hodinu, a celý dokument tvořilo osm lidí," vyjmenoval režisér a posléze dodal: „Chci říct, že obdivuju mažoretky a jsem rád, že jsem mohl být součástí vaší sezony."

Poté sál kina potemněl a začala projekce, během níž nebyla nouze o smích, ale také o slzy to když se některé z vystoupení děvčatům nepovedlo tak, jak si představovaly. Dokument dal divákům nahlédnout do zákulisí tréninků, přiblížil nekonečné cestování na soutěže i atmosféru samotných soutěží, kde nechyběla nervozita, napětí, radost ani smutek. I u tohoto sportu totiž hraje svou velkou roli náhoda a štěstí. O tom, že se dokument velmi povedl, svědčí i závěrečný bouřlivý potlesk zaplněného sálu.

Emoce na plátně i v sále

„Natáčení bylo místy velice náročné, občas komplikované, vzniklo pár konfliktů, ale celý ten rok byl fajn. Doufám, že se dokument aspoň trošku líbil a že přiblížil naši práci i ze zákulisní strany, protože ta je velice náročná a zdlouhavá," dodala na závěr Markéta Richtarová, vedoucí mažoretek Petra Studénka.