O tom, jaké to je, začínat znovu, i o sobě hovoří paní Ivana Vajdová ze Slatiny u Bílovce.

Rozhovor vyšel
v týdeníku Region, tištěné úterní příloze Novojičínského deníku, již 16. června.

Proč jste ty vaše skřítky a pohádkové bytosti začala dělat?

Po mateřské dovolené jsem se ocitla na úřadu práce, protože jsem však člověk činorodý, měla jsem potřebu se realizovat. Před několika lety jsem se seznámila s paní Komárovou, která šije krásné věci, převážně brašnařinu. Když jsem uviděla její práci, která se mi náramně líbila, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit taky. Koupila jsem si šicí stroj, zazvonila jsem u jejích dveří s prosbou, zda by mi nepomohla stroj zprovoznit. Dodnes si vzpomínám na její překvapenou reakci, když jsem jí oznámila, že jsem ještě nikdy nešila a neumím se strojem zacházet. Přesto jsem si ještě ten den domů odnášela můj první povlak na polštář a pohltilo mě to dokonce natolik, že jsem pustila do dalších výrobků. Začala jsem šít pro děti, pro známé a další. Byly to různé polštářky, zvířátka, panenky, hajánci do postýlek. Svou tvorbu jsem zaměřila převážně na děti, protože jsem sama maminka tří dětí. Mé výtvory sklízely úspěch a to mě motivovalo k myšlence se tímto způsobem živit.

Co jste dělala původně?

Původně jsem vystudovala Střední zemědělskou školu
v Novém Jičíně, ale zemědělství jsem se dále nevěnovala. Pracovala jsem převážně jako administrativní pracovnice. Poté, co jsem se ocitla na úřadu práce, jsem využila možnosti přihlásit se do kurzu Základy podnikání, kde jsem si vytvořila svůj vlastní podnikatelský záměr na šitou tvorbu.

Jak vás napadli ti skřítci – či jak to nazvat?

V listopadu 2014 mě po zhlédnutí dosavadní tvorby oslovila ředitelka bíloveckého muzea Eva Ševčíková s možností spolupráce. Jejím záměrem bylo vytvořit z do té doby málo využitého sklepení pohádkovou expozici, a přilákat tak i nejmenší návštěvníky muzea, proto kouzelní skřítci Picmochové. Asi do týdne jsem vytvořila prvního skřítka a svůj podnikatelský záměr jsem dále soustředila na skřítky a pohádkové bytosti.

Všiml jsem si, že na facebooku – i když se bavíme – pro ty své výrobky používáte slovo Picmoch. Proč?

Tak se skřítci jmenují, jsou to prostě Picmoši. Jsou specifičtí – mají dlouhý nos, špičaté uši… Jejich název je však jako spousta jiných věcí dílem náhody. Lektor kurzu Základy podnikaní po spatření mého prvního skřítka Bedříška vyhrhl: „Ten je úžasný, takový picmoch.“ Význam tohoto slova je vlastně takový malý pomocník.

K návrhu, jak bude vypadat, jste dospěla sama?

Ano, nejprve jsem si namalovala skicu skřítka dle mé představy a fantazie tak, jak by měl vypadat, a potom jsem si vytvořila šablonu. Asi týden jsem šila skřítka ze starých prostěradel a ta upravovala až do výsledného tvaru. Přivezla jsem do muzea svůj první vzorek a paní ředitelce se to líbilo, dala mi volnou ruku a já začala tvořit jednoho skřítka za druhým.

Co na to vaše děti?

Jsou nadšené a v tvorbě mě podporují, jsou mými prvními porotci.

Mají svoje Picmochy?

Ne, zatím přímo Picmocha nemají, ale mají jiné skřítky a hajánky do postýlek, které jsem jim ušila.

Takže děláte skřítky pro sklepení bíloveckého muzea. Kolik jich je?

Skřítků Picmochů bude celkem osmnáct. Je tam celá rodina a kamarádi, jako kořenářka, poustevník, kovář, mlynář a spousta malých picmoších dětí.

A ještě děláte pro Moravské Kravařsko…

Ano, úzce spolupracuji 
s Pavlínou Ambrosch, ředitelkou Destinačního managementu turistické oblasti Poodří – Moravské Kravařsko. Spolu s ní pracuji na projektu Pohádkové Poodří, ve kterém bude vytvořeno celkem deset pohádkových bytostí. Ty budou k vidění na návštěvnicky zajímavých místech této turistické oblasti.

A co potom? Už vás oslovil někdo další?

Ano, navazuji kontakty a rýsují se mi možnosti další spolupráce.

Vyhrála jste krajské kolo soutěže Rozjezdy roku, jdete do pražského finále. Jak jste se o soutěži dozvěděla?

O soutěži jsem se dozvěděla díky kamarádce, která uslyšela výzvu k přihlášení v rádiu. Poslala mi odkaz se slovy „osudné je nezkusit“. Přihlásila jsem se a svůj projekt jsem vítězně obhájila. Do celostátního kola nyní pokračuje čtrnáct finalistů, kde již bude záležet na podpoře veřejnosti. Ta rozhodně o vítězi. Držte mi palce a podpořte mě hlasy.