Už když přišel Jan Kopera, jenž ultramaratonce Karla Ligockého trénuje, do redakce s myšlenkou, že jeho svěřenec absolvuje čtyřiadvacetihodinový maraton na bruslích na ledě novojičínského zimního stadionu, zdála se mi ta myšlenka šílená. A to při vší úctě k protagonistům i s vědomím, že Karel Ligocki několikrát překonal český rekord na bruslích ve dvanáctihodinovce. Ten poslední, z roku 2012, má hodnotu 248 kilometrů a 107 metrů. „Karel to udělá," vyjádřil svou víru Jan Kopera a dodal, že akce bude jako Memoriál Vlastimila Gracy, dlouholetého správce zimního stadionu, jenž nedávno zemřel.

Je 21 hodin a 7 minut a Karel Ligocki vyráží na svůj první ledový okruh dlouhý 137 metrů. Stadion je prakticky prázdný, prostorem se line jen tichá reprodukovaná hudba. To ještě nikdo netuší, že takto to bude vypadat v následujících hodinách téměř pořád.

Za každého hodinu

Přicházím hodinu před polovinou „šíleného" pokusu. Kromě hudby je slyšet monotónní zvuk bruslí škrtajících o led. Prohlížím si na ochranném plexiskle zavěšený seznam 24 jmen, mezi nimiž jsou například nedávno zesnulý Josef Mikoláš, zmíněný Vlastimil Graca či Jiří Raška, ale také Martina Sábliková nebo Petra Kvitová.

U každého jména je vypsaná hodina. „Karel každému z toho seznamu věnovat jednu svou hodinu bruslení," vysvětluje Jan Kopera a dodává, že po 11 hodinách má ultramaratonec na svém kontě 174 kilometrů.

Tři hodiny před případným koncem tohoto bruslařského maratonu hlásí Jan Kopera, že jeho svěřenec ujel 306 kilometrů a 743 metrů. Říká, že jeho předpoklad, že Karel Ligocki ujede vzdálenost mezi 320 až 350 kilometry, by mohl vyjít.

„Za ty zbývající hodiny to určitě udělá. Pokud teda nepřijde nějaká krize," podotýká Jan Kopera.

Hodina do konce

Chybí hodina do konce, fascinovaně sleduji muže, který ponořen do sebe už snad ani nevnímá okolí a jen se posouvá silou nezměrné vůle stále kupředu. Pravá noha už zůstává na ledě, je jasné, že Karel Ligocki už toho asi má plné zuby.

„Karle, vydrž! Už jsi v Praze," volá na něj Jan Kopera a asi tři další přátelé se neuvěřitelně houževnatého sportovce snaží burcovat k tomu, aby těch posledních šedesát minut ještě dokázal bruslit.

Krize je viditelná. Není divu po 333 kilometrech. Trenér Kopera v tu chvíli přiznává, že jeho svěřenec už dvě krize měl. „Poprvé to bylo, když v jednu hodinu odpoledne přezouval na kanady. Jenže to bylo špatné, a tak přezul zpátky na dlouhé nože," upřesňuje Jan Kopera a doplňuje, že další krize byla mezi pátou a šestou hodinou odpoledne.

„To byla hodně velká krize, to tady na stadionu nebyl vůbec nikdo," podotýká.

Půjde to ještě?

Karel Ligocki v tu chvíli zastavuje u dvířek, aby si odlehčil. „Máš minutu!," upozorňuje jej Jan Kopera na dodržování pravidel, na což dohlíží Hana Zelová z pelhřimovské Agentury Dobrý den. Karel Ligocki, zdá se, sotva stojí. Nakonec se mu podaří nějak se zakasat, ale nohy už nechtějí poslouchat. A přece jen! Jedna se pomalu posouvá před druhou, pak se nohy pomalu začínají střídat ve stále rychlejších intervalech. „Karel ještě ani jednou nevzdal," poznamenává Jan Kopera.

Dramatický pád

Do konce chybí nějakých jedenáct minut, na ledě je kolem deseti lidí, kteří ultramaratonce mohutně povzbuzují. Karel Ligocki viditelně zrychluje, když však míjí kabinu, kde sedí právě zapisovatelka rekordů Hana Zelová, jeho pravá noha vystřeluje k mantinelu a on padá na záda.

„A je to v pr…," uleví si kdosi a všichni se sbíhají k ležícímu tělu. Karel Ligocki si za pomoci dalších těžkopádně sedá, pak se zvedá.

„Dobré," říká na dotaz, jestli se neuhodil do hlavy, a rozjíždí se.

Pro jistotu vedle něj běží Petr Krba, další člověk, který stejně jako Jan Kopera strávil s Karlem Ligockým celých čtyřiadvacet hodin. Povzbuzování je stále častější, přítomní se rozestavují podél tratě a volají „Karle, vydrž, už je to jenom kousek!".

Rekord je doma!

A je to tady! Hana Zelová informuje, že zbývá posledních patnáct vteřin, přítomní zahajují společné odpočítávání. Je konec! Hana Zelová po chvilce přichází ke Karlu Ligockému, který už sedí na židli, a oznamuje mu, že ujel za 24 hodin 346 kilometrů a 200 metrů. To vše na okruhu dlouhém 137 metrů, což znamená 2527 kol. „Je to hodně specifický rekord, protože čtyřiadvacetihodinovky se dělají v kolektivu," sděluje mi Hana Zelová.

Karel Ligocki už mezitím vykládá a vypadá, jako by skončil už před hodinou. Pronáší slova díků všem, kdo mu pomohli k výsledku. „Je to obdivuhodný výkon a Karel vypadá nesmrtelně," říká Richard Ehler, starosta Suchdolu nad Odrou, jenž přijel pogratulovat.

„Pošlete dnes všichni SMS Babišovi, aby už tady konečně udělali tu rychlobruslařskou dráhu. Vždyť Poláci mají čtyři venkovní ovály, z toho tři se střechou. Je to ostuda našeho sportu," neodpustil si mimo jiné Karel Ligocki. Po chvilce se loučí a za pomoci ostatních odchází do šaten.

Podle trenéra Jana Kopery si Karel Ligocki dal sprchu, po níž vypadal tak, že kdyby byla někde nějaká diskotéka, byl schopný na ni zajít. „On je prostě nezmar," poznamenává na adresu držitele nového rekordu Jan Kopera.