V současné době na maketě o rozměrech zhruba 4 krát 4 metry pracují zaměstnanci Technického muzea Tatra, kam ho rozložený přivezli letos 4. května. Jedná se o unikátní dílo, jehož počátky sahají už do dob druhé světové války. Podle kurátorky Technického muzea Tatra Michaely Bortlové, již tehdy na nějakém modelu začal pracovat Jan Melčák, který měl později vždy nějakého spolupracovníka. Dnešní podobu začal model nabírat až později. „V podnikových kronikách je zapsáno, že po roce 1966 přistoupili k realizaci velkého modelu továrny. Dělali to v dřevomodelárně,“ poznamenává Michaela Bortlová. 

Kurátorka muzea upozorňuje, že nejvíce se na modelu projevila sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy byl asi největší stavební boom. „Tehdy realizovali rozvojový plán na výstavbu závodu pod RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci – pozn. red.), takže tam na počátku sedmdesátých let vzniklo mnoho nových, tehdy moderních provozů, včetně polygonu, zkušebny naftových motorů, slévárny nebo nové kovárny. Do toho plánu patřila rovněž budova ředitelství, dnes sídlo městského úřadu,“ pokračuje Michaela Bortlová.

Některé budovy už dnes nejsou

Na modelu jsou k vidění také budovy, které již dnes neexistují - dokumentuje stav továrny Tatra a částí města Kopřivnice do počátku devadesátých let. „Když se během těch desetiletí ve městě nebo v areálu Tatry něco zbouralo a vyrostlo tam něco nového, tak se změnil i model, který aktualizovali,“ upozorňuje kurátorka.

Vše je na dřevěném podstavci a dřevěných plochách, většina objektů je z plastu, všechny v areálu továrny a některé významné budovy města jako například ředitelská budova, zimní stadion, kostel, katolický dům nebo bývalý pavilon, vedle nějž je je ještě Slovenská strela. Pavilon se v roce 2004 zbortil pod tíhou sněhu a byl později demolován. Panelové domy ve městě jsou vyrobené ze dřeva.

Jednotlivé objekty jsou podsvícené. Michaela Bortlová říká, že k tomu existoval asi dvanáctiminutový film vyrobený v roce 1988 ve filmových ateliérech ve Zlíně. „Film pojednával o rozvoji továrny v osmdesátých letech. Vždy když se o něčem hovořilo, tak se ten objekt rozsvítil, bylo to synchronizované. Tatra byla obrovská, ve filmu se uvádělo, že byla na rozloze sto čtyřiceti hektarů,“ dodává Michaela Bortlová s tím, že model je precizně provedený a dnes je možno ho považovat za dokument stavebního a výrobního rozvoje Tatry.

Speciální podmínky kvůli prachu i lidem

V ředitelské budově byl ve speciální místnosti, která byla klimatizovaná. Aby se model neznehodnocoval, byl také pod sklem. K jeho reinstalaci došlo v letech 2002 až 2004, kdy automobilka prodala ředitelskou budovu městu Kopřivnice, které tam přesídlilo městský úřad.

„Naštěstí to demontovali modeláři – něco bylo v krabicích, něco bylo popsané, něco ne. Bylo to rozložené na jednotlivé části,“ přibližuje Michaela Bortlová pozdější stav modelu, který přešel do sbírky muzea v roce 2014 a byl až do letošního roku uskladněný v depozitu.

Pracovnice muzea musely všechny dílky pečlivě očistit od prachu a model seskládat, ve středu 17. června jim zbývalo připravit a instalovat poslední díl.

„Teď se budeme zaměřovat na elektroinstalaci, aby to svítilo. Ale budeme to používat v jiném režimu – máme s tím trochu jiný úmysl, než byl ten původní. Taky jsou tam klasické žárovky, zvažujeme, zda použít LED žárovky. Je to pod většinou objektů,“ podotýká Michaela Bortlová a dodává, že na počátku skládání modelu byla velká nejistota. 

„Netušili jsme, jak to bude velké a jestli je tam všechno. Ale podařilo se, což považuji za malý zázrak. Je to úžasný komplex. Ještě musíme provést nějaké estetické úpravy a nějaké zabezpečení. Něčím se to musí zaklopit, aby k tomu lidé měli přístup a mohli to vidět zblízka, kvůli prachu, a také, aby si z toho někdo něco neodnesl. To už bychom pak nedali dohromady,“ uzavírá Michaela Bortlová.

Kdy bude model kompletně funkční a veřejnosti přístupný Michaela Bortlová nedokáže odhadnout. Návštěvníci muzea mají ale už nyní možnost podívat se na něj alespoň z zpovzdálí.