Tomu, že se jerlochovičtí obyvatelé rozhodli pro opravu kostelních varhan, pomohla náhoda. „Moje sestra, která žije ve Skotsku, je konzervatoristka. Při jedné návštěvě tady byla na mši a slyšela ty varhany hrát. A tehdy mi řeka: Prosím tě, něco s tím udělej, to se nedá poslouchat,“ připomněl bývalé časy Jiří Bártek, předseda osadního výboru v Jerlochovicích. A tak se do toho pustili. „Nejprve to vyladil opavský varhaník, ale zároveň řekl, že to je konečná, pokud se s tím někdo něco neudělá. Udělala se rešerše, rozvaha, co by to obnášelo, pan varhaník sehnal varhanáře, a ti to dali dohromady,“ pokračoval Bártek.

Tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, to ale nebylo. „Bylo to v hodně špatném stavu a bylo vidět, že na to několik desítek let nikdo pořádně nesáhl. Největší problém toho nástroje byl, že byl hodně zasažen červotočem,“ uvedl varhanář Martin Tvarůžka z Bílovce, jemuž při opravě vydatně pomáhal jeho otec Jiří.

Varhany měly čtyři dřevěné rejstříky, dva v pedálu a dva v manuálu. „V manuálu hrálo jen několik píšťal, takže bylo třeba to vyspravit klihem, vytmelit a několikrát celý proces opakovat. Některé píšťaly už byly tak zničené, že se musely udělat kopie. Použili jsme stejný materiál i postup,“ líčil průběh oprav Martin Tvarůžka a dodal, že varhany mají i kovové píšťaly, které byly v poměrně dobrém stavu, ale některé byly poničené neodborným zásahem. „Byly stržené, pokřivené a některé chyběly, takže se v cínařské dílně musely vyrobit nové.

Také bylo třeba vyměnit některá táhla, která byla zkorodovaná, zoxidovaná,“ pokračoval ve výčtu mladý varhanář. Společně s otcem začali s opravou nástroje v polovině srpna a s dvoutýdenní pauzou na ní dělali prakticky až do této neděle.

Jiří Tvarůžka upozornil, že podle stop na stěnách varhan je patrné, že kůr byl kdysi dvoupatrový, o čemž svědčí i nápisy na samém vrcholu stěny varhan. U podpisů a vzkazů jsou letopočty, jeden například z roku 1885, což je asi nejzazší doba, kdy varhany mohly vzniknout. Ví se, že jejich stavitelem byl Antonín Neusser z Nového Jičína, který je vyrobil někdy v letech 1875 až 1885.

„Jedná se o menší varhany, které mají osm rejstříků z toho dva v pedálu. Jsou určené převážně na doprovod liturgických písní, ale dá se na ně hrát i koncert,“ poznamenal bílovecký varhanář. „No, pokusím se na ně něco zahrát,“ podotkl s úsměvem krátce před koncertem nadějný varhaník Marek Kozák, kterého při koncertě doprovázel na trubku David Škařupa. Pak už se oba hudebníci odebrali na kůr, aby mohli návštěvníkům předvést díla známých skladatelů, zejména barokní hudby.