Zejména v odlehlejších oblastech a na horách je zvěř odkázaná na milost člověka. Pokud se stále drží sněhová pokrývka, je nutno kontrolovat krmelce a doplňovat krmiva i několikrát týdně. „V rámci jednoho přikrmovacího zařízení je nutno předkládat pravidelně menší množství objemného a případně i jadrného krmiva na více místech tak, aby nedocházelo k nadměrné konzumaci jadrného krmiva nejsilnějšími jedinci z tlupy. To by vedlo k závažným zažívacím potížím a k úhynům. V tomto směru se osvědčily krmítka s dávkováním malého množství jadrného krmiva,“ řekl Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty.

Pro zvěř není vhodná pšenice, tritikale, žito a ječmen, protože jejich zrno obsahuje hodně lepku, který se mění ve střevech na lepkavou hmotu. Aktivita předžaludků přežvýkavců je utlumená, objem předžaludků i resorpční plocha ve střevech je zmenšena, a to je nutno při přikrmování zvěře respektovat. Zrno pšenice v předžaludcích rychle kvasí, způsobuje acidózy (překyselení organismu) a následně až úhyn.
„Nejlepší krmivo pro zvěř je oves, protože obsahuje více vlákniny a tuků. Dále je vhodná čerstvá kukuřičná siláž, jetelová senáž, kvalitní luční seno. O vhodnosti nerozhoduje předkládané množství, ale mnohem více pravidelnost předkládání (siláž, senáž a oves minimálně jednou za týden v přiměřeném množství). Ve slaniscích nesmí chybět sůl, kterou je nutné doplňovat,“ prozradil Šilha.

Pokud veřejnost chce také pomoci zvěři nějakým pamlskem (suché pečivo, obilí) je dobré ho donést přímo do krmelců. Na mokrém sněhu začne všechno rychle nahnívat a bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř. Se psy by se do přírody v době sněhové pokrývky neměli vůbec vydávat. „Kromě objemných krmiv, kterých musí být v přikrmovacích zařízeních vždy dostatek, je vhodné zintensivnit předkládání letniny a drcených kaštanů či žaludů, což slouží jako zdroj tříslovin pro zvěř,“ doporučil Šilha. Zajícům předkládáme seno v otýpkách přivázaných ke stromům, keřům či kůlům. Při déletrvající sněhové pokrývce, je prospěšné drobné pernaté zvěři umožnit přístup k zelené potravě shrnutím sněhu z části louky. Vhodné je také ořezávat průběžně větve měkkých dřevin, zvláště jabloně, a větve ponechat na zemi k okusu.

„Při dlouhotrvající sněhové pokrývce ztrácí zvěř plachost, sestupuje do údolí a k lidským obydlím, kde hledá potravu. Zvěř se nyní může zdát lidem krotká, ale při vyrušení odbíhá. Snaží se šetřit síly, o které ji pohyb ve vysokém sněhu rychle připravuje. Zvěř chodí prošlapanými cestičkami a jenom na krátké vzdálenosti,“ uzavřel Šilha. (red)