„Výkon tanečníků byl opravdu výborný, ale nevyhráli. Byl to jeden ze způsobů, jak získat penízky na nezbytnou operaci,“ vypráví Kuncová.

Lenka Kuncová je mladá sportovkyně, která zůstala po tragické autonehodě upoutána na invalidní vozík. Před třinácti lety se začala věnovat sportu, konkrétně lukostřelbě, posléze i sjezdovému lyžování. Přicházel jeden úspěch za druhým. „Zúčastnila jsem se paralympiády v Athénách, dosáhla jsem výborných úspěchů na mistrovství světa i Evropy, odkud jsem přivezla stříbro ze soutěže družstev,“ vzpomíná.

Po deseti letech ale přišly velké zdravotní komplikace. „Hrozilo mi ochrnutí i horní části těla. Zachránit mne mohla jen operace, která stojí dva miliony korun,“ vysvětlila mladá sportovkyně. Zákrok, kdy jí byla zachráněna bortící se páteř, má úspěšně za sebou. Nyní se zotavuje v karvinských lázních Darkov, kde od začátku ledna podstupuje potřebnou rehabilitaci.

„Operovali mě na švýcarské klinice. Tlačil mě čas, abych stihla přípravu na paralympiádu. Díky mému rodnému městu a několika firmám, které mi finančně přispěly na operaci nemalými částkami, jsem mohla podstoupit již zmíněnou operaci. Musím ale říct, že operaci jsem nezaplatila celou, ještě stále mi chybí doplatit půl milionu korun. Doufám, že všichni, jež mi dříve slibovali finanční pomoc, se ke mně nyní neobrátí zády a přispějí, jak slíbili. Celou sbírku organizuje nadace Adra, která má na stránkách i formuláře pro firmy, a ty si příspěvek mohou odečíst z daní,“ dodala Kuncová.

V karvinských lázních se bude Lenka Kuncová zotavovat až do 20. února. Za tři dny po ukončení rehabilitace se chce vrhnout rovnou na sport a odjet na soustředění.

Švýcarský operatér jí lukostřelbu doporučil jako nejlepší rehabilitaci. „Splnila jsem dokonce nominaci a zúčastním se i letních olympijských her v čínském Pekingu. Moc se na to těším,“ říká. Kromě těchto sportovních aktivit stíhá Lenka i řemeslo, pro které se vyučila.

„Snažím se skloubit čas a využít ho, jak nejlépe to jde. Pracuji jako kadeřnice a jsem členem zastupitelstva města Frenštát. Nicméně, ve všem, co dělám, v těch nejtěžších životních situacích, i teď, v době, kdy překonávám bolest po těžké operaci, při mně stáli a stojí mí nejbližší, přátelé a hlavně můj přítel, který je pro mě tou největší životní oporou.“

Monika Danková