Píše se rok 1976 a osmiletý Ladislav, kterému tehdy neřekli jinak než Ládík, pomáhá v kuchyni provoněné perníkem své mamince Františce. Ta zrovna rozvaluje tenký plát těsta, aby z něj následně mohla upéct oblíbenou pochutinu nejen svých třech synů, ale celého Štramberku. Ládík ještě netuší, že stejnou činností stráví následujících pětačtyřicet let.

Unikátní dárkové kolekce jsou k dostání v Bistrotéce ve Zlíně a v Bistru Razula ve Velkých Karlovicích. Více na www.bistrovalachy.cz.
Díky nouzovému stavu vznikl na Valašsku úspěšný „jedlý“ nápad

„Naši se do Štramberku přistěhovali v šedesátých létech, postavili dům a mamka se od místních tetiček naučila péct uši, aby nás tři kluky mohla něčím nacpat. Já jí začal už jako malý pomáhat a zůstal jsem u toho. Stejně nebylo co dělat, v okolí nebyly skoro žádné holky, a navíc mi tehdy mamka slíbila teplákovou soupravu,“ vzpomíná dvaapadesátiletý Ladislav a s úsměvem dodává, že ji tehdy skutečně dostal.

Pozvolné začátky

S maminkou nejdříve pekli uši pro herce při příležitosti Štramberských divadelních úterků, ale záhy se o perníkové laskominy zvedl zájem i mezi známými. „Začali jsme péct i pro různé oslavy a svatby. Výroba se zvětšovala a mně bylo jasné, že už by to naše domácí pečení potřebovalo zlegalizovat,“ říká pekař. Jakmile se vrátil z vojny, zašel na úřad a získal povolení k výrobě. A tak v roce 1989 vznikla firma U Hezounů.

„V nejbližším okolí jsme byli známí, ale samozřejmě trvalo strašně dlouho, než jsme se prosadili i jinde. Víte, už třicet let peču uši oficiálně, prvních patnáct let jsem jen vypomáhal. A člověk by si přál, aby nabídky, které máme teď, přicházely už kdysi. Ale ono to prostě nejde, náš vývoj byl postupný, a i dnes zůstáváme především rodinnou firmou,“ usmívá se Ladislav, který má na starosti kromě pečení také logistické záležitosti.

Fajneveciodnas.cz. Z nabídky zboží.
Majitelka e-shopu Fajneveciodnas.cz: Ráda podporuji české a slovenské výrobce

Pečení uší však nebylo to jediné, čemu se Ladislav věnoval. Ještě před čtyřmi lety jezdíval po celé Moravě jakožto obchodník s cyklistikou. V současnosti se však zaobírá jen a pouze rodinným podnikem. „V roce 2014 jsme zprovoznili naši cukrárnu v domě s vlastní zajímavou historií. V prvním patře máme cukrárnu s domácí zákusky a v druhém pekárnu. Druhou a poslední provozovnu mám v domě,“ vysvětluje podnikatel.

Zastavené jaro a rozmarné léto

S příchodem první koronavirové vlny na jaře se i ve Štramberku zastavila ekonomika, tolik závislá na turistickém ruchu. „Se zavřením hotelů a zrušením jarmarků jsme museli výrobu na více než měsíc zastavit. O to více práce jsme měli v létě, kdy lidé místo do zahraničí jezdili po Česku,“ popisuje Ladislav svou zkušenost s letním rozvolněním opatření a přílivem turistů. Nabyté léto však měla rodina Hezkých i z jiného důvodu; v červenci je oslovil obchodní řetězec Lidl.

„Jejich zakázka přišla znenadání, a tak jsme museli zapřáhnout každou volnou ruku. Za dva týdny jsme napekli stejné množství, které obvykle vyrobíme za měsíc. K tomu jsme navíc museli mít zboží i pro stávající zákazníky, takže celkem jsme během čtrnácti dnů udělali dvouměsíční produkci,“ říká rodilý Štramberčan. Uši od Hezounů však měly úspěch, a tak v současnosti pečou pro Lidl znovu.

ZBYTKY se pokoušejí v ostravské streetové značce City Folklore využívat co nejvíce a za poslední rok produkují minimum odpadu.
City Folklore jede. Ostravské móda ze zbytků jde nejvíce na dračku u Pražáků

Kvůli pandemii padlo i pořádání místní soutěže O největší Štramberské ucho. „Je to naše soukromá štramberská show, pořádáme ji my podnikatelé s městem. Dvakrát jsme překládali datum a napodruhé to vypadalo slibně, už jsme měli dokonce i nerezovou půltunovou pánev na náměstí, když jsme se den předem dozvěděli, že to zase nevyjde,“ vzpomíná Ladislav. Pánev, která má v průměru téměř 250 centimetrů, tak museli opět schovat.

Zmodernizovaná tradice

Ladislav je jedním ze dvou výrobců, kteří těsto na uši připravují tradičním váleným způsobem a z klasické receptury. „Spolu s Václavem Sochou jsme jediní, kdo má licenci na klasickou válenou recepturu s medem. Ostatní na to jdou komerčně a těsto lijí, místo medu dávají karamel. Tomu se chci vyhnout,“ říká pekař. Přesto se jisté modernizaci nebrání.

„První změnou byl rozvalovací stroj, který nám těsto předválí a my jej ještě doválíme klasickým válečkem. Ono totiž hníst a rozvalovat tuhé těsto několik let v kuse je fyzicky náročné, bolí z toho zápěstí,“ vysvětluje Ladislav a dodává, že se rád přizpůsobí moderní době, zůstane-li zachována tradice a lokálnost. „Koneckonců stále vycházíme z receptu, který používala už moje mamka před padesáti lety, jen lehce upraveného,“ uzavírá Mistr Štramberských uší Ladislav Hezký.