Stejně jako Marek Horyna z Kopřivnice, který už víc jak měsíc objevuje s kamarádkou Alžbětou tak trochu jiný svět, schovaný daleko ve vodách Atlantického oceánu.

„Nápad jet na Island mi ležel v hlavě už asi rok,“ přiznává Horyna. „Nádherná příroda, geniální scenérie, zvláštní lidé a hlavně samota, která mě s tou finanční nejistotou, ve které pořád jsem, nejvíce přitahovala.“

Pro Island se Marek Horyna s Alžbětou rozhodli definitivně poté, co viděli Heimu, dokumentární film o islandské kapele Sigur Ros, jejíž jsou příznivci. „Začali jsme tedy různě propočítávat a bylo jasné, že na ten Island nebudeme mít. Možná jen tak na letenku a týden živoření,“ vzpomíná Horyna na počáteční překážky. Nakonec však potřebný krok do neznáma udělali. Koupili jednu z nejlevnějších letenek z Mnichova a koncem června, poté, co si dokončili nezbytné formality ve škole, odletěli oba studenti Univerzity Palackého v Olomouci do islandského Keflaviku.

„Letěli jsme s tím, že si musíme do prvních deseti dnů najít práci, a to se také povedlo,“ říká Horyna s tím, že práci v hlavním městě Reykjaviku našli už po třech dnech. „Běta pracuje v penzionu a já umývám nádobí v hospodě čtvrté kategorie, která má otevřeno i o Vánocích,“ usmívá se.

Jet na Island a počítat, že si člověk vydělá jmění, však podle Marka Horyny nemá smysl. „Pracovat tady se už v podstatě moc nevyplatí. Islandská koruna jde dolů stejně jako vrty amerických ropných společností a spolu s inflací to nemá žádný význam. Lidé, kteří tady jeli za prací, se vracejí domů,“ upozorňuje na klasický jev poslední doby.

Vedle práce si museli oba studenti najít také bydlení, to však dle Horynových slov příliš neřešili. „První týden jsme bydleli u různých mladých lidí, na různých místech, po různých barácích. Po deseti dnech různého nocování jsme přes jednoho českého kamaráda, kterého jsme potkali hned první den v Reykjaviku, poznali slovenský pár, který jel zrovna na měsíc domů, a ti nám pronajali malý pokojíček.“ Za měsíc bydlení zaplatili studenti 30 tisíc islandských korun, což je v přepočtu asi 6 tisíc korun českých. „Bylo to směšné, nájmy a ceny nemovitosti jsou tu fakt vysoké,“ dodává Horyna
Na ostrov plný gejzírů, sopek, vysokých hor a ledovců se však nejezdí jen pracovat. Hlavní náplní je turistika a poznávání místní nedotčené přírody.

„Kromě toho, že pracujeme, tak si půjčujeme od kamarádů kola a jezdíme na výlety. Za týden pak s prací končíme a chystáme se vydělané peníze procestovat,“ vysvětluje Horyna a pokračuje. „Chceme vidět Landmannalaugar, nádhernou oblast okolo nejznámější sopky na Islandu Hekly, pak taky Západní fjordy a vůbec celou oblast projet dokola stopem,“ vypočítává nadšeně. To nejdůležitější na cesty mají. Vyřízené občasné ubytování, stan, vařič a hlavně jídlo, které je třeba mít od zásoby, protože v určitých končinách ostrova člověk nepotká třeba ani po dvou hodinách cesty autem jediného živáčka. „To se nám stalo naposledy včera,“ směje se Horyna a je znát, že ho tato skutečnost ani v nejmenším netrápí, naopak. „Je tady nádherně. Plánuju se příští rok vrátit, na delší dobu, třeba na rok,“ ujišťuje a je vidět, že tento způsob trávení léta by za jiný nevyměnil.

EVA PIŠKYTLOVÁ