Nekonečně dlouhé minuty prožité na střechách domů strávily desítky lidí v Jeseníku nad Odrou. „Nikdo si to neumí představit. Všude jen tma a hučení a praskání,“ uvedla mladá žena, která na střeše svého domu čekala téměř do tří hodin rána, než přišla pomoc.

„Nejhorší byl ten řev zvířat. Ječely slepice, řvali psi, krávy, bylo to šílené,“ uvedla další z jesenických žen. Před nedávnem rekonstruovala dům, Z linky jí toho mnoho nezůstalo, stejně tak z obýváku. Obdobně na tom byly i druhá žena. „Mám úplně spadlou kuchyň, sporák odhozený, ledničku na dvě půlky, myčka ta je v pr…, okna rozbité, dveře vymlácené,“ vypočetla jedním dechem a ukazovala asi do výšky dvou metrů dvacet, kam dosahovala hladina vody.

Jen těžce mluvila o prožité noci další žena středního věku, která stejně, jako dvě ženy před ní, neměla zájem, aby se někde objevilo její jméno. „Kontejnery s odpadky mi vyrazily okno, teď je mám uvnitř baráku. Přišla jsem o občanku, nemám zlatý řetízek, prstýnek,“ povzdechla si žena a vzlykajíc pokračovala: „Měla jsem tam alej vzrostlých dvaceti lískáčů, ty jsou všechny pryč. Před dvěma měsíci jsem si koupila za čtyřicet tisíc korun malý traktor na sečení trávy. Minulý týden jsem zaplatila poslední splátku, traktor je taky pryč.“ Stejně jako ostatní i ona tvrdí, že to bylo zcela jiné, než podvodně v roce 1997. „Tady někdo něco musel tak zadrbat. To přece není možné, že to bylo tak najednou a tok mohutně,“ přemýšlela nahlas žena, která bydlí nedaleko ředitelské budovy Agro Jesenicko.

„To bylo během pár minut. Vyrazilo mi to vrata. A ty mě vyhodily na zahradu. Jak mě ten proud táhnul, tak jsem se stačila zachytit stromu. Držela jsem se tam asi do půl druhé rána, pak mi pomohl soused,“ líčila dramatické chvíle žena. „Jenom jsme slyšela, jak řvou kury. Měla jsme tam vylíhlou kvočku s malýma. Pak už jsem jenom slyšela, jak řvou a ujíždějí pryč,“ uzavřela vyprávění.