Výstavu uspořádal klub Gladiris, který funguje při organizaci svazu zahrádkářů. Vystavovalo jeho pět členů a skutečně se bylo na co dívat. Návštěvníci obdivovali nejen škálu barev, ale i tvary květů, z nichž některé byly drobnější jiné obrovité, další zaujaly například tím, jak byly jako by pokrčené či zvlněné. To vše jsou ale výsledky dlouhodobého šlechtitelství, jak uvedl Jaroslav Palát, v současnosti vedoucí klubu Gladiris.

„Má to nádhernou stavbu a krásný dekorativní květ,“ poznamenal Palát a dodal, že u nás jde počet druhů gladiol do tisíců a na celém světě do statisíců. „Jenom u nás se každý rok objeví několik stovek nových druhů. Mezitím některé odrůdy, které se přestanou líbit, zaniknou,“ pokračoval Palát.

Tak, jako v jiném odvětví, i v šlechtitelství podle Paláta existuje pořádná řevnivost. „Hm, kolikrát to jde až do nenávisti, to jsou doslova boje. Každý upřednostňuje to svoje, není sebekritický,“ pousmál se Palát.

Historie klubu šlechtitelů sahá do roku 1966, kdy se v Novém Jičíně sešlo šest nadšenců, kteří milovali gladioly, jejichž původ je v Persii a Jižní Africe. Počátkem století se začalo s jejich šlechtěním zejména v Holandsku, a také v USA či Anglii. A pávě zmíněných šest nadšenců si mezi sebou začalo vyměňovat hlízy a cibulky a načalo éru šlechtitelství gladiol u nás.

O rok později už měl tento klub 17 členů a uspořádal první výstavu, dva roky nato z něj vznikl kroužek Náš mečíkář a vydal první číslo stejnojmenného zpravodaje. Za tři roky přesáhl počet členů stovku a například v roce 1981 měl klub již 250 členů po celé tehdejší Československé republice. Zhruba dvě stovky členů v Čechách i na Slovensku má Gladyris, jak se nyní klub jmenuje, v současné době. Šest z nich je z Novojičínska. „Občas jezdíme na výstavy do Polska, na Slovensko, na Floru do Olomouce. Ale většinou děláme výstavy místní,“ uzavřel Palát.