„Naťka by mohla být Pěkná veleryba," vykřikuje chlapec s obří čelenkou z barevných per na hlavě, který sedí v kroužku dalších deseti dětí v jedné ze tříd Základní a Mateřské školy Závišice. „Ne, to musí být něco holčičího," upozorňuje na důležitý fakt jeho kamarádka. „Má ráda psy, tak může být třeba štěňátko… Roztomilé štěňátko," navrhuje další dítko s pomalovaným obličejem. „Bude to Roztomilé štěňátko!" A je rozhodnuto. Další z malých Indiánů dostal své jméno.

Postupně se vystřídali všichni a Divoký bizon, tedy Kateřina Kuběnová, na to vše dohlížela. „Jde o Indiánský den a Indiánskou noc a o spaní bez maminky a bez tatínka. Je to pro ty děti určitá zkouška, že vydrží být delší dobu bez rodičů," vysvětlila sympatická náčelnice. Škola s touto akcí začala vloni, a podle jejího mínění by bylo dobré, kdyby se z ní stala tradice.

Celému dobrodružství předcházela příprava, kdy učitelé dětem vysvětlili, jak Indiáni žili, jaká zvířata se pohybovala v jejich okolí a další podrobnosti. Po výrobě zaručeně pravých indiánských čelenek a kostýmů a vybrání charakteristického jména se už téměř školáci pustili do hledání ztraceného pokladu. „Nejprve musíme najít tajemnou mapu, se kterou projdeme Závišice, a cestou budeme plnit indiánské úkoly, jako jsou hádanky, přechod přes propast, musejí si zapamatovat obrázky po cestě a tak dále," přiblížil Divoký bizon. Poslední metou pak bude takzvané Zkrocení divokého mustanga, jinak také jízda na koních.

Děti si hru na Indiány očividně užívaly a při hledání různých indicií přinášely vše, co upoutalo jejich pozornost. Občas je musely učitelky nasměrovat, protože rádius, do kterého se rozprchly, byl příliš veliký. „Já jsem Chytrá liška a správný indián by měl umět tančit kolem ohně a házet oštěpem. Mně se nejvíc líbí to tancování kolem ohně," zamyslela se šestiletá Terezka Lichnovská. Na konci celého dobrodružství čekala na indiány truhlice plná čokoládových dukátů a bublifuků.