Josef Švarc připomíná, že kdysi u nás byly jen dva druhy kávy, Standard a Speciál, a tak vcelku nebylo z čeho vybírat.

Části svých sbírek vystavují Monika a Josef Švarcovi v současné době v Návštěvnickém centru v Novém Jičíně.Manželé Kamila a Josef Švarcovi.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek „Když se později začaly otevírat kavárny, člověk se dostal k lepší kávě. Došlo mi, že je škoda si kafe jen tak pomlít a udělat si obyčejného Turka. Tak jsem se začal zajímat o to, jak se dělá káva a v čem se dělá. Ještě když jsme s manželkou nebyli svoji, tak první dárek, který mi koupila, byla moka konvička,“ popisuje vznik svého koníčka Josef Švarc. Začal sledovat různé prodejní servery a navštěvovat starožitnosti.

Začínal od jednoduchých kávovarů, mezi prvními byly dva maďarské výroby.

„Zkoušel jsem si v tom jednom uvařit kávu, ale jsou to rodinné kávovary a manželka kávu nepije. Takže jsem celou dávku vypil sám a pak jsem do šesti ráno chodil s očima jako tenisáky po dvoře,“ vzpomíná Josef Švarc. Kávovarů přibývalo a jeho zájem se přesunul dílem i na výrobce kávovarů.

Za zajímavý například považuje kávovar Lamka. „Za jeho vznikem stál Hubert Lamplota, brněnský obchodník s kávou a kořením. Jeho kávovařič měl úspěch v celé Evropě a dokonce se vyvážel do Ameriky a do Brazílie, odkud se káva dovážela,“ poznamenává Josef Švarc a dodává, že nedávno se mu podařilo získat do sbírky úžasný exponát v podobě kávovaru Palux z roku 1935.

„Dnes je firma Palux jedním z největších výrobců profesionálního gastronomického náčiní na světě. Zajímavé je, že původně vznikla u nás ve Velkém Šenově. Ten, který mám, byl vyroben ve třicátých letech v Sasku, ale dostal se zpět k nám do republiky. Získal jsme ho od paní, jejíž prarodiče byli vlastníky hotelu Olmer. Když za války o hotel přišli, protože nebyly kšefty, vybavení si rodina vzala domů. A pak se ten kávovar objevil na prodejním bazaru. Byl úplně funkční,“ vypráví nadšeně Josef Švarc a doplňuje, že kávovar pracoval podobně jako pressovač. Kromě ukazatele tlaku, měl i ukazatel, kolik šálků kávy je v zásobníku.

Za další zajímavý kávovar Josef Švarc považuje kávovar Moccadur Berlin od výrobce Otto Bengtson. „Je zajímavý tím, že v něm si nechával vařit kávu i bývalý východoněmecký prezident Erich Honecker,“ poznamenává Josef Švarc, v jehož sbírce se najdou i džezvy a také různé kafemlýnky.

„Miluji kávu, denně piji tak čtyři hodně silné. Doma mám ještě plno kávovarů v předrenovačním stavu. Chci je uvést do stavu, v jakém byly kdysi,“ podotýká Josef Švarc s tím, že s manželkou se ve sbírání navzájem podporují.

Když hledají nějaké nové kousky, manželka se dívá po kávovarech a on po porcelánovém nádobí se kresbou tří Grácii. Říkají si navzájem, co by se komu líbilo a obdarovávají se. Porcelán s obrázkem tří Grácií sbírá Kamila Švarcová už šestnáct let. První kousky, talíř a hrnek našla ve starém kredenci u babičky.

„Tři Grácie je takový kolorit českého porcelánu. Objevuje se to i na porcelánu ze Saska a dalších zemí. Znázorňuje tři Grácie, které byly bohyně pohostinnosti a zábavy. Vzory jsou ale různé. Měli jsme dokonce bílý porcelán, který byl černě zdobený a údajně to bylo vyráběné pro pohřební hostiny. Obrázek je na většině výrobků téměř stejný,“ přibližuje vzhled porcelánu Josef Švarc, o němž manželka s úsměvem říká, že je její mluvčí.

„Když jsme měla ten jeden hrníček, říkala jsem si, že jsme tři, no a co když přijde návštěva… Tak jsme začala shánět porcelán. Po kusech jsem si třeba složila celý servis. Jeden celý karlovarský servis jsem získala i ve starožitnictví. Bohužel kvůli internetu mnoho obchůdků zaniká,“ posteskne si Kamila Švarcová.

Většinu porcelánu má ze 40. až 60. let minulého století, ale v její sbírce se najdou i talíře z manufaktur z roku 1925. Na dotaz, zda se jí už něco podařilo rozbít, pokyvuje hlavou. „Už jsem rozbila mísu. Loni, když jsem měla narozeniny. Ale nějak to neprožívám. Stalo se,“ uzavírá Kamila Švarcová.

Část sbírek manželů Švarcových je k vidění v současné době v Návštěvnickém centru v Novém Jičíně.