Kaple svaté Barbory v Bílovci uvítala poprvé ve své historii pár, který spolu žije pětašedesát let. Manželé Zdenka a Ladislav Zavřelovi se potkali poprvé v den Zdenčiných 18. narozenin při výletě na tenkrát ještě nezatopenou Brněnskou přehradu. „Naše setkání si pamatuju úplně přesně. Pod hradem Veveří, v roce 1940, byl sraz brněnské mládeže a mě tam maminka nechtěla pustit. Proto jsem tam taky přijela později a náhodou jsme ještě u prázdné přehrady našli skupinku, která byla od naší asi půl kilometru. Tam jsme se poprvé viděli. Já jsem zahořela hned, jak pan Zavřel, to nevím,“ zasmála se devětaosmdesátiletá Zdenka a vzápětí dodala, že o čtrnáct dnů později, měli první schůzku. „Už tehdy jsem mu přála všechno nehlepší a hodně, hodně roků.“

O pět let později, na den přesně k prvnímu polibku, se pár 25. srpna 1945 vzal v Chrámu Páně Nanebevzetí Panny Marie v Brně – Zábrdovicích. Tedy na místě, kde byli 28. října 1919 oddáni rodiče Zdenky, Bohumil a Terezie. „Když nám kněz pokládal tři otázky, na něž se třikrát odpovídá ano, zeptal se při třetí, jestli mimo zde přítomného nemáme jiné závazky. Já jsem nad tím začala přemýšlet a jak jsem byla nervózní, řekla jsem ne, nemám. Kněz už začal zavírat knihu a jako odcházet, on věděl, že jsem se jen spletla, tak jsem se natáhla a chytla ho, ještě než odešel úplně,“ přiblížila se smíchem paní Zdenka.

Zdenka i Ladislav také společně prožili útrapy druhé světové války. „Já jsem byla zasypaná v krytu, manžel byl také schovaný. Byt jsme měli rozbombardovaný a taky tak dopadly všechny domy kolem. Válka byla těžká. Člověk se bál, když někdo zazvonil,“ vzpomněla tvrdou dobu paní Zdenka. Válka ukončila také studium na filozifické fakultě a oba se přestěhovali za prací do Bílovce, do Massagu.

Za dobu svého manželství se jim podařilo přivést na svět tři dcery Zdenku, Milenu a Ladislavu. Dnes, v době, kdy je Ladislavu Zavřelovi jednadevadesát let, se věnují stále rodině a pravnoučatům, ale také svým koníčkům, jako je četba, filatelie, zahrada či filmy z mládí, cestopisné či historické dokumenty. „Manžel čte pořád cizojazyčně,“ zmínila Zdenka. „Zrovna čtu National Geographic, mám doma pět ročník, tak to čtu pozpátku, už jenom kvůli tomu jazyku. Také sbírám známky,“ dodal pan Ladislav, jenž stále ovládá angličtinu, franzouštinu a němčinu. „On je ten intelektuál a já jsem spíše praktický člověk,“ zasmála se Zdenka.

Co si oba přejí do budoucna?

Hlavně zdraví. „Nic víc. Manžel je na tom stále duševně velmi dobře, já jsem sice roztržitá, ale to jsem byla vždycky,“ odpověděla Zdenka. A zdali existuje nějaký recept na dlouhověkost? „To nevím. Vím jen, že se o mě pořád stará a opečovává mě manželka. Bez ní by to nešlo,“ uzavřel s láskyplným pohledem na svou ženu pan Ladislav.