Valdemar Koziol z Bílovce pochází, jeho žena tam přijela pracovat po válce. „Uviděla jsem ho poprvé, asi po roce. No, a hned jsem si řekla, že to je on,“ usmála se na svých třiaosmdesát let velmi vitální Věra Koziolová. Její o šest let starší manžel připomněl, že to bylo na odvedenecké zábavě. „Tam jsem si taky poprvé dali pusu. Přesně na den po půlroce jsme se vzali,“poznamenal.

Svatbu měli Koziolovi 6. dubna 1947. Mají tři dcery a syna. Nejstarší Věra je učitelka, Marie pracuje jako dětská lékařka, Valdemar je inženýrem výpočetní techniky a nejmladší Mahulena je středoškolskou učitelkou. Dohromady mají Koziolovi jedenáct vnoučat a dvě pravnoučata. Nejmladšímu Tadeáškovi je dva a půl roků.

Věra Koziolová pracovala na poště, pak jako účetní Nemocenské správy v Novém Jičíně. U okresní nemocenské správy pracoval také její manžel, ale v Bílovci. „Pak se to rušilo a já, protože jsem měl bratra v Anglii, jsem dostal špatný posudek, tak jsem skončil ve Vagonce,“ zmínil se Valdemar Koziol, jenž ještě stále dělá předsedu okresní značkařské komise. „Nikdo to po mě nechce vzít,“ vysvětloval s úsměvem muž, jenž v jednašedesáti letech absolvoval dálkový pochod v Itálii a ve dvaaosmdesáti letech byl nejstarším účastníkem cyklistického putování v Maďarsku. Také jeho žena, kdysi náčelnice Sokola, se plně věnovala turistce. Byla zakladatelkou a předsedkyní turistického oddílu v Bílovci. „A dnes se umí ovládat i počítač,“ doplnila výčet činností dvojice starostka Bílovce Sylva Kováčiková, která dvojici popřála k významnému výročí. „Děkuji za příklad manželství, ve kterém jeden o druhém může hrdě říci: toto je můj muž, toto je má žena,“ vyznala obdiv k dvojici Kováčiková.

Obdiv vůči svým rodičům neskrývaly ani jejich děti. „Když je vidím, tak jsem si jistá, že i mé manželství může vydržet stejně dlouho. Oni jsou pro nás všechny inspirací a stmelují nás jako rodinu,“ uzavřela nejmladší dcera Mahulena.