„Dnes už je to přízemí opravené. Rodiče tam chtějí bydlet, ale dům je popraskaný a uvidíme, co bude po zimě,“ řekla Marcela Fusková pro Deník ve čtvrtek 18. prosince, kdy se pro její rodinu otevřela nová kapitola života. Ten den totiž stejně jako řada dalších obyvatel postižených červnovou povodní, převzala klíče od jednoho z Domků velké vody v Jeseníku nad Odrou. „Tady je to hezké, navíc se tu všichni známe. Tak si myslím, že se tady bude dobře bydlet,“ rozhlédla se Marcela Fusková po novostavbách.

Více k předání nových domů se dočtete ZDE!

Na to, co ona i stovky dalších lidí prožili před půl rokem, už nezapomene. „Naši byli s manželem v kuchyni. Najednou se protrhlo francouzské okno, a ta voda se valila dovnitř jak z přehrady,“ vzpomínala na okamžik, který rodině zcela změnil život. Ona v té chvíli byla v hale a sledovala přes prosklené dveře, jak voda zalívá její blízké. Dvojčata v té chvíli byly naštěstí v podkroví, starší dcera seděla na schodech a křičela.

„Tlačila jsem do těch dveří, oni to tahali z druhé strany, ale kvůli tomu tlaku to nešlo otevřít. Vodu muž měli po ramena. Pak jsem vzala stoleček a rozbila jsem tu výplň,“ pokračovala v děsivých vzpomínkách žena, držíc v náručí dnes osmnáctiměsíční Andrejku. Když se tlak vody vyrovnal, podařilo se otevřít dveře do kuchyně. „V tu chvíli se ale voda dostala nad vypínače a začala probíjet elektřina. Bylo cítit, jak to brní. Napadlo mě: Tak my se tady neutopíme, ale zabije nás elektřina. Vplavala jsem dovnitř, vzala jsem mamku, která byla úplně v šoku a nehýbala se, a dala jsem ji na kuchyňskou linku. Mezitím otec prozkoumal, kudy se dá jít. Říkal, ať jdeme po kraji, že tam to tak nekope,“ vybavovala si Marcela Fusková další okamžiky.

Nakonec ještě pomáhala manželovi, který neumí plavat. „To už voda byla nad futry. Naštěstí už jsme se drželi schodiště a dostali jsme se do podkroví, kde jsme bydleli. Pak už jsme jenom čekali, kdy se to zastaví. Manžel hlídal vodu, a jak zahlásil, že se to zastavilo, tak jsme si oddechli. Jenom jsem se v duchu modlila, ať ten barák nespadne,“ povzdechla si Marcela Fusková, jejíž manžel, přišel při povodni o dva bratry. Nedostali se včas z domu, když se pokoušeli zachránit maminku.

Děsivé chvíle Marcela Fusková už z paměti nevymaže. „Bylo to šílené. Od sousedů bylo slyšet děti, jak plakaly a volaly, že nechtějí zemřít. Visely na trubce u stropu a už se neměly kam dostat. Až potom Jura, jejich otec, prorazil strop a vytáhl je. Těžko si představit, co museli prožít. Vrací se to, představuji si občas, jak se topím, Mívám pocit, jako, že se topím a jak to je asi hrozné, když ta voda do člověka vniká a nejde to zastavit,“ přiznala Marcela Fusková a vzápětí dodala. „Do nového domu už se moc těším, Snad si ty Vánoce užijeme. Hlavně ten klid a pohodu,“ uzavřela.