„Zatím pletu jenom pomlázky, ale dělají se i tatary, které jsou kroucené v takových šroubovicích. Ty jsem ale ještě letos nezkoušela, takže ani nevím, jestli je ještě umím. Navíc jsou náchylné na praskání prutu,“ poznamenala Janečková.

K pletení tatarů se dostala prozaicky. „Kluk potřeboval asi ve třech letech první tatar, tak jsem mu ho zkusila uplést,“ pousmála se a dodala, že syn má dnes jednadvacet let. Od té doby plete tatary každoročně. Zabývá se ale i pletením košíků a tomuto umění učí i děti v kroužku starých řemesel v kopřivnickém domě dětí a mládeže.

Na pletení používá proutí z americké vrby. „Těch košíkářských vrb je více druhů. Já mám tuto, ale chtěla bych sehnat takovou hodně červenou, která prý je hodně pružná,“ řekla a doplnila, že vrbu, kterou používá, má vysázenou doma kolem plotu. „Ale mám je už deset let a budu je muset obměnit. Časem ty vrby vysychají,“ vysvětlila Janečková.

Kdo by si myslel, že pletení tatarů či košíků je snadná záležitost, mýlil by se. „Bolí z toho pořádně prsty. V zimě se mi pak odlupuje ta hroší kůže, která naroste. A na jaře to začne zase nanovo. Ale letos to nebude tak náročné. Z většiny akcí jsem se vykroutila. Přijala jsem pozvání jenom tady – hlavně kvůli těm lidem,“ uzavřela.