Kam všude se přestěhují klienti, kteří žijí na zámku v Nové Horce?

V zámku Nová Horka bylo kolem devadesáti klientů. Když začal proces transformace, tak v roce 2010 odešla část klientů do chráněného bydlení v Novém Jičíně, kde se také postupně vybudoval i byt s podporovaným bydlením. Některé klienty si vzali jejich rodinní příslušníci domů. Teď v březnu jsme vybudovali další dvě chráněná bydlení, jedno v Sedlnicích a druhé v Kopřivnici, a v každém z nich bydlí deset klientů. V Nové Horce zůstali klienti s nejvyšší mírou podpory, kteří teď čekají na to, až se dostaví nový domov pro osoby se zdravotním postižením ve Studénce.

Jak probíhala rekonstrukce budovy?

Hodně jsme při této rekonstrukci čerpali ze zkušeností z Nového Jičína. Mapovali jsme, co je tam dobře a co ne. Tady jsou uživatelé s nižší a vyšší mírou podpory, takže my už víme, v čem potřebují pomoc. Když jsme věděli, jak bude budova situovaná, tak si sami vybírali, kde a s kým chtějí bydlet. Jestli v jedno- nebo dvoulůžkových pokojích. Sledovali jsme, jak stavba vypadá, chodili jsme i do vesnice, byli jsme se podívat v obchodech nebo na plese seniorů. Naše klienty vedeme k tomu, aby byli aktivní, takže se podíleli na vybavování své domácnosti, vybírali si kuchyňku, barvu pokoje i třeba sedací soupravu. Teď pojedeme kupovat záclony.

Kolik pracovníků se bude o klienty starat?

Je nás tady celkem osm zaměstnanců. Na každém patře je jedna pracovnice a v noci tady je ještě služba, protože klienti potřebují ještě nějakou podporu i v noci. Ale bude se to vyvíjet podle toho, kolik budou potřebovat podpory. Každá pracovnice má navíc svého klíčového obyvatele, se kterým podle potřeby vyjíždí k lékaři, na nákupy, ale to se dělá individuálně.

Kteří klienti si vybrali zrovna Sedlnice?

Klienti si mohli vybrat, jestli se chtějí přestěhovat do města, nebo na vesnici. Tady bydlí klienti většinou seniorského věku, kteří chtěli žít raději na vesnici, ve větším klidu. Mohou využívat velkou zahradu, která sice ještě není hotová, ale brzy bude. V Sedlnicích je dost kultury a i návazné služby tady jsou. Když budeme potřebovat, můžeme využít služební auto a vyjet za lékařem, do obchodů, na návštěvy nebo za kulturou. Někteří klienti jsou totiž méně pohybliví.

Jak probíhal přesun klientů ze zámku do sedlnické vilky? Bylo to postupně, aby si na nové místo třeba zvykli?

V posledním roce jsme tady často jezdili. Třeba vloni v létě jsme ještě před rekonstrukcí uspořádali s obyvateli této ulice posezení venku, aby se navzájem seznámili s obyvateli, kteří tady budou bydlet. Aby navázali kontakt a aby věděli, co to chráněné bydlení vlastně je. Mělo to velký ohlas z obou stran. To byl takový první krůček. Po rekonstrukci jsme tady chodili uklízet. To bylo pro klienty velmi přínosné. Uklízeli si sami svoje pokojíčky, mohli si tady něco zkusit uvařit, ale zase jsme se vraceli do Nové Horky. Ten přechod ze zámku pak pro ně byl plynulý. Přijeli tady jako domů.

Jak se tady v Sedlnicích vašim klientům líbí?

Byli jsme tady hodně dobře přijati, máme zázemí v panu starostovi i v občanech. Už teď navazujeme kontakty hlavně s místními seniory, kteří nám chtějí dělat dobrovolníky. Některé klientky chodily v Nové Horce do kapličky, takže máme domluvené, že když půjde nějaký soused do kostela a naše obyvatelka bude chtít jít, tak ji vezme s sebou.