MARTIN DOSTALÍK pracuje na projektu v Gruzii dva roky.Zdroj: Archiv Martina DostalíkaRodák ze Studénky a úspěšný absolvent inženýrské geologie na Vysoké škole báňské--technické univerzitě Ostrava Martin Dostalík spolupracuje na tomto projektu už dva roky. Proč si ke studiu vybral právě tento obor a co konkrétně a kde v Gruzii řeší, sdělil v následujícím rozhovoru.

Profese geologa není úplně tou nejvyhledávanější. Co vás ke geologii přivedlo?

To je pravda, není to úplně nejpopulárnější obor, a možná právě proto jsem si ho vybral. Mé studijní začátky na vysoké škole byly ale na ekonomické fakultě. Po prvním roce studia jsem však zjistil, že to pro mě nebude to pravé. Zkusil jsem proto štěstí na jiné fakultě ostravské báňské univerzity – hornicko-geologické, kam jsem se dostal do jisté míry náhodou.

Takže geologie nebyla vaší jasnou volbou…

To určitě ne, vždy mě bavila spousta různých věcí – sport, fotografování nebo design. Tento obor mě zaujal tím, jak je multidisciplinární a zejména v inženýrské geologii, kterou jsem vystudoval, jde o využití obecných poznatků v praxi pro řešení konkrétních problémů. Navíc jsem vždy rád cestoval, mám rád hory a turistiku a tohle povolání to vše snoubí.

Absolvoval jste nějaké zahraniční cesty v rámci praxe už na škole?

Do zahraničí ne, i když programy, jako například Erasmus, na fakultě fungují. Studium geologie ale obnáší spoustu exkurzních cest napříč Českou republikou a Slovenskem. To odpovídá i mému současnému zaměstnání, při němž řeším nejrůznější inženýrsko-geologické problémy v různých koutech nejen České republiky. To beru jako obrovský přínos, protože při práci poznávám spoustu nových míst a lidí.

Po škole jste dostal nabídku pracovat v České geologické službě. Jak jste se k této práci dostal?

Musím říct, že jsem měl ve škole štěstí na skvělé profesory, s nimiž jsme dodnes přátelé. I tato nabídka vznikla na základě doporučení jednoho ze skvělých profesorů, tehdejšího vedoucího institutu inženýrské geologie ostravské báňské univerzity Radomíra Grygara.

Pracujete i na zahraničních projektech. Prozradíte, co konkrétně a kde řešíte?

V současné době pracuji na projektu v Gruzii, který probíhá na základě rozvojové spolupráce financované Českou rozvojovou agenturou mezi Českou geologickou službou a geologickou sekcí National Environmental Agency. Řešíme sesuvy na vytipovaném širokém území, které kopíruje tranzitní silnici nazvanou Gruzínská vojenská cesta a dva plynovody z Ruska. Tato silnice má pro gruzínskou ekonomiku velký význam, protože jde o jedinou silniční tepnu spojující hlavní město Tbilisi s Ruskem.

Co od tohoto projektu očekáváte?

Cílem gruzínského projektu je vyhledávání a mapování hrozeb pro tamní obyvatelstvo a infrastrukturu. Jedná se zejména o mapování sesuvů a podobných, s tím souvisejících rizik. Je to důležité pro budoucí efektivnější územní plánování a rozvoj v daném regionu tak, aby v postižených horských oblastech nedocházelo k úbytku obyvatel a jejich odlivu do přelidněného Tbilisi. Snažíme se také předat zkušenosti gruzínským kolegům, aby v budoucnu mohli v této práci pokračovat samostatně.

Proč jste si vybral právě tuto zemi?

Gruzínský projekt jsem si nevybral, on si vybral mě. Přesněji řečeno si mě do svého týmu vybral vedoucí projektu Aleš Havlín. V době mého nástupu do České geologické služby před dvěma lety už projekt běžel. Začátky určitě nebyly jednoduché, práce pro mě byla dost náročná, protože šlo o můj první zahraniční projekt. Takže to byla pro mě tak trochu zkouška ohněm. Beru to ale tak, že být hozený do vody je nejlepší způsob, jak se naučit plavat. A proč zrovna Gruzie? Je to jedna z takzvaných prioritních zemí, kam česká vláda schvaluje rozvojovou spolupráci. Jedná se vesměs o méně rozvinuté země, které nějakým způsobem potřebují pomoc. V současné době probíhají podobné projekty také v Etiopii nebo Mongolsku.

Jak často do Gruzie jezdíte?

Na projektu se podílí asi deset lidí, z toho šest tvoří základní tým. V tomto složení do Gruzie pravidelně jezdíme. Práce jsou rozděleny přibližně do třítýdenních etap dvakrát do roka s tím, že občas se tam vypravíme mimořádně. Další cesta, pro mě v pořadí už čtvrtá, je v plánu na červen letošního roku. Měli bychom tam strávit tři až čtyři týdny.

Kde konkrétně k sesuvům dochází?

Oblast, kde mapujeme, se rozkládá v podhůří Kavkazu. Je to vysoké pásemné pohoří táhnoucí se po celé severní hranici Gruzie a Ruska s nejvyššími vrcholy přes pět tisíc metrů nad mořem a s mnoha horskými ledovci. Celá tato oblast Gruzie je neobyčejně živá, co se týče přírodních procesů, a má velmi dynamický a stále se formující reliéf. To umocňuje seismická aktivita a vysokohorské nestálé klima s častými lokálními extrémními srážkami. Takovéto formování krajiny se projevuje různými geodynamickými jevy, jakými jsou sesuvy půdy, skalní řícení, záplavy nebo sesuvy vyvolané utržením ledovce. Jedná se opravdu o rychlý a nebezpečný fenomén, s nímž jsou velké problémy například v Darialské soutěsce na již zmíněné Gruzínské vojenské cestě. Taková událost měla před šesti lety za následek sedm životů a uzavření této hlavní dopravní tepny na dlouhé měsíce. K dalšímu sesuvu ve stejné lokalitě jsme už byli přizváni osobně, protože se stal v době jedné z našich terénních etap. Lokální extrémní bouřka způsobila sesuv, který odklonil řeku z jejího koryta. Ta pak odnesla desítky metrů silnice a došlo k uzavření přeshraničního průsmyku a následnému dopravnímu kolapsu.

Jak vážná je tam situace?

Určitě to není tak, že by všechny sesuvy skýtaly bezprostřední ohrožení životů tamních obyvatel. Naše práce je zaměřena na zhodnocení tohoto rizika. Tři sesuvy byly již v rámci projektu osazeny monitorovacím systémem a napojeny na systém včasného varování. Pro Gruzínce jsou ale podobné hrozby běžnou součástí života.

Co práce v terénu obnáší?

Práci v terénu předchází plánování nad mapou a satelitními snímky s tím, že se vytvoří podrobný harmonogram na každý terénní den. Snažíme se dostat do všech vesnic a měst a projet veškeré využívané cesty. Mapované území má rozlohu zhruba osm set padesát kilometrů čtverečních, což je poměrně rozlehlá oblast. V Gruzii ale není tak husté osídlení, čemuž odpovídá i hustota silniční sítě. Poslední slovo ve výběru trasy má ale vždy náš gruzínský kolega Zeinal Maisuradze, zkušený geolog, který celou oblast moc dobře zná. Ten přesně ví, které cesty jsou terénními auty průjezdné a v které vesnici už třeba nežijí žádní lidé. Vedle toho se plánují také pěší, většinou hřebenové túry, do méně přístupných oblastí. Do mapy pak zakreslujeme sesuvy a všechny indikátory svahových pohybů. Ke každému sesuvu vytváříme podrobnou dokumentaci, klasifikujeme riziko a zaznamenáváme ohrožené objekty. Vše se také fotografuje a následně digitalizuje do on-line databáze. Data se pak dále analyzují.

Druhou část rozhovoru s Martinem Dostalíkem přineseme v příštím vydání týdeníku Region.