To, že pod mostem přes Kopřivničku na Erbenově ulici v Kopřivnici bydlí podivné existence, bylo již delší dobu veřejným tajemstvím. Nyní ale městu došla trpělivost. „Týden jsme se je snažili oslovovat a informovat, že to tady chceme vyklidit. Nikdo se tady ale neukázal," uvedl místostarosta Kopřivnice Stanislav Šimíček, který si den před likvidací přišel místo prohlédnout s velitelem kopřivnické městské police Janem Müllerem.

„Kdysi tady bylo těch postelí více, myslím, že osm. Od doby, kdy jsem tady byl naposledy, je to tady změněné," rozhlížel se místostarosta po prostoru pod mostem, kde byly tři různé postele. Na jedné dokonce tři mince v hodnotě přes padesát korun, křeslo s panenkou bez nohy a různé další haraburdí. A také přítomný zápach z močoviny.

„Nabídli jsme zdejším lidem bez domova všechny sociální služby, které poskytujeme azylový dům, noclehárnu, startovací byt. Taky jsme jim nabízeli pomoc Renarkonu, terénní služby, ale tito lidé žádnou službu nechtějí využít. Nemají zájem," konstatoval Stanislav Šimíček.

Podle něj i podle Jana Müllera se sorta lidí, kteří pobývají pod mostem již zhruba rok, změnila. „Dříve tady bývali lidé bez domova, dnes tady jsou spíše drogově závislí. Je to v centru, v blízkosti mateřské školy, takže jsme se rozhodli, že to represivní cestou potlačíme. Takové ubytování nebudeme tolerovat. Když jsem tady byl naposledy, tak tady bylo asi šest lidí, dva se hlásili jako Kopřivničané, čtyři byli z Příbora, někteří říkali, že odjíždějí do Prahy," pokračoval Stanislav Šimíček, jenž dodal, že město nemíní tuto situaci tolerovat i proto, aby se na místo nestahovali lidé odjinud.

Tolerance končí

Přitom kdysi bylo město vůči bezdomovcům docela tolerantní. Nedaleko prodejny Tesco například byla vykoupená chatka, kde bydleli a my jsme je tam tolerovali. Pak se to mělo bourat, takže byl problém s jejich vystěhováním. Tady jsme je tolerovali asi rok, ale to byli lidé bez domova. Někteří se nastěhovali do jiných lokalit, na internáty a podobně. Toto spíše využívají narkomani, kteří mezi sebou moc bezdomovce nechtějí. A s těmi je mnohem větší problém než s bezdomovci," zmínil se Jan Müller a doplnil, že bezdomovci místo brali jako svůj domov. Uklízeli kolem sebe a dokonce si to hlídali. „Vždycky tady jeden zůstával. Měli tady i skříňky…," poznamenal Jan Müller.

Pro vyklizení a zrušení místa pod mostem je rovněž Michal Indruch, terénní pracovník obecně prospěšné společnosti Renarkon. „Drogově závislí se docela často přemísťují z místa na místo, proto si myslím, že není vhodné vytvářet tato prostředí. Ta situace by mohla oscilovat. Ostatní města sek tomu postaví razantně, zakážou to a ti lidé by přirozeně šli tam, kde jsou benevolentnější. Proto je dobré dodržovat nějakou vyváženou politiku. Drogově závislí mají možnost využít našich služeb a mohou nastoupit léčbu, kterou jim jsme schopni zařídit," řekl Michal Indruch, jenž se ve středu rovněž objevil v „příbytku" pod mostem.

V Kopřivnici pracuje Michal Indruch s asi třiceti klienty na výměnách jehel, ne všichni službu využívají. „Někteří to využívají zprostředkovaně, kdy pošlou jen jednoho člověka a ten vezme pro více lidí. Je to ale podmíněné tím, že musí donést špinavé stříkačky. „Ta síť služeb je dostatečná, tak nevidím důvod, proč by to město mělo tolerovat. Nemůžeme nadržovat nějaké skupině na úkor druhých lidí. Cílem je minimalizovat rizika spojená s jejich stylem života," doplnil Michal Indruch.