DOMY S HISTORIÍ

Ten, kdo chce vidět poslední zbytky hradebního systému - bývalé Žerotínové bašty, musí zajít na Sokolovskou ulici, na místo, kde dříve stávalo autobusové nádraží a kde je dnes papírnictví. „Bašta měla kruhový půdorys a převyšovala napojenou hradební zeď o jedno patro. Pro svůj obranný účel byla doplněna několika řadami hruškových střílen. Římsa, která prstencovitě obíhala Žerotínovu baštu, byla doplněna kamenným znakem pánů ze Žerotína - vztyčeným žerotínským lvem na třech pahorcích a letopočtem 1500,“ uvedl Radek Polách z Muzea Novojičínska s tím, že v tomto roce byla pravděpodobně bašta postavena.

Dalších více než sto padesát let odolávala zeď nepřátelským vpádům a až v roce 1643 byla poškozena švédským vojskem. Poté se však dočkala opravy a stála až do počátku 20. století, kdy byla takřka do základů zbořena. „Dnes je posledním dochovaným celistvým fragmentem mohutný kamenný žerotínský znak, který skrývá lapidárium Muzea Novojičínska umístěné v Žerotínském zámku. Tato bašta byla součástí městského kamenného opevnění, které již na konci vlády pánů z Kravař nebo při příchodu Cimburků v první polovině čtrnáctého století nahradilo dřevěnou palisádu a hliněné valy,“ připomněl historik Polách.

Městské hradby byly široké až dva metry a výška dosahovala v průměru kolem šesti metrů, v některých místech až osm. Součástí obranného systému byly městské brány, výpadní branky, forteny (menší branky) a další prvky. „Východní část byla chráněna vodním příkopem napájeným přímo z mlýnské strouhy tekoucí podél linie hradby,“ dodal Radek Polách.