Ve Zlatých stránkách se dá nalézt pět lidí, žijících na Novojičínsku, jejichž křestní jméno jej Mikuláš. „Neberu to jako nic mimořádného. To jméno mi dali rodiče, tak jej nosím,“sdělil v úvodu Mikuláš Wenhardt z Bílovce. Se svým jménem prý nikdy neměl potíže, spíše naopak. „Je to takové milé, hlavně když slavím svůj svátek,“ dodal.

Když byl Mikuláš Wenhardt malý, tak k nim domů, jako k většině dětí, přicházel Mikuláš, jak je všeobecně známý. S dlouhými bílými vlasy a vousy. On sám ale postavu Mikuláše nikdy neztvárnil.

Obdobné zkušenosti s Mikulášem má také Mikuláš Komaník ze Štramberku. „Mikuláše jsem nikdy nedělal. Když jsem byl malý, tak se tolik nechodilo, jako se chodí teď. U nás jenom děcka dostaly dárek na okno a to bylo všechno,“ vzpomenul na staré časy Mikuláš Komaník. Ze svého křestního jména nedělá žádnou velkou záležitost. „Slavím svůj svátek tak, jako ho slaví jiní,“ poznamenal.

Ani Mikuláš Pitel´ z Příbora, své jméno nepovažuje za něco mimořádného. „Slavím to úplně běžně, většinou s dětmi, které vždy příjdou,“ uvedl Mikuláš Pitel´, jenž má i zkušenosti s tím Mikulášem, jak jej většina dobře zná. „No, jednou jsem ho dělal. Ale to nestojí ani za řeč. Byl to záskok za kamaráda, který najednou nemohl jít,“ uzavřel Mikuláš Pitel´.