Když před půlrokem Milena Juříčková vycítila, že se žene hrůza, vyběhla se snachou z domu zachraňovat. „Chtěly jsme zachránit králíky, vozík, zkrátka to, co bylo kolem domu,“ vysvětlovala Milena Juříčková. Jenže voda přišla tak rychle, že v nastalém zmatku už se ženy nestihly dostat domů. „Šly jsme kolem plotu a už to vypadalo všelijak. Naštěstí snacha zachovala duchapřítomnost a říkala, že musíme na sloup elektrického vedení,“ pokračovala.

Obě ženy se chytily sloupu a vyšplhaly na betonovou patku, která jej drží. Snacha se chytila sloupu a Milada Juříčková ji objala. „Voda pořád stoupala. Bylo to něco hrozného. Když se to zastavilo, tak jak jsme to měly někde u ramen. Nejhorší pocit byl, jak kolem plavalo plno věcí. V jednu chvíli na nás mířila bouda. Byla z kraje dědiny, její majitel v ní choval ovce. Když to k nám blížilo, tak jsem si říkala, že nám to asi přirazí ruce,“ vzpomínala Milena Juříčková.

To v tu chvíli netušila, že málem přišla o syny, kteří ještě rychle odvezli auto, ale už měli problém dostat se do bezpečí. „Nebýt sousedů, kteří už byli u nás v domě a podali jim ruce, aby je dostali na schodiště, tak nevím,“ poznamenala.

Drama na sloupu

Jak dlouho dobu se snachou byly na sloupu, Milada Juříčková netuší. „Kluci nakonec uřízli koaxiál od antény, navázali na to matku a házeli nám to přes zahradu a cestu,“ pokračovala Milena Juříčková. Podařilo se a ženy zachytily koaxiál, který byl nadějí ke spáse. Tehdy se na chvilku dostaly do situace, která mohla být osudová. „Snacha říkala: mamko, běž ty. Na to jsem jí řekla: Nepůjdu! Běž ty, jsi mladší. Máte život před sebou. V tu chvíli jsem byla neskutečně vyrovnaná a klidná. Říkala jsme si, že to, co se má stát, se stane,“ vybavovala si dramatické okamžiky Milada Juříčková.

V dané situaci se nedalo dělat nic, jen odevzdaně čekat. „A ještě, když člověk slyšel, ze všech stran pomoc. Soused má dvojčata. Pak už jsme jenom slyšela řinčení okna. Ty děcka nechtěly. Bylo to hrozné. Nedalo se na nikoho spoléhat. Každá rodina si v tu chvíli musela pomoct sama,“ podotkla Milada Juříčková, která zastává stejný názor jako řada jiných lidí, že kdyby ničivá povodňová vlna přišla o dvě hodiny později, tak by zřejmě počty mrtvých šly do mnoha desítek i stovek.

I když se myšlenky k prožité hrůze neustále vrací, Milada Juříčková se nyní soustředí na to lepší, co ji v životě čeká. Zařizuje nové bydlení v jednom z Domů velké vody v Jeseníku nad Odrou. „Budu tu bydlet se synem a snachou, která v dubnu čeká miminko. Před třemi týdny měli svatbu. I když syn si tady požádal o parcelu a chce stavět, takže pak tu asi budu sama,“ povzdechla si žena. A vzápětí dodala: „Tam jsme bydleli pětatřicet let, takže na to se těžko zapomíná, ale bude to tady útulné, budu tam mít kousek zahrádky, sousedy prakticky všechny znám. Takže si myslím, že to tu bude pěkné.“

I přes svízelnou situaci se Milada Juříčková na letošní Vánoce moc teší již delší dobu. „Věřila jsem od začátku našemu starostovi, že to zvládne. Od začátku, co se začalo hovořit o těch domcích. Musel mít hlavu jak škopek, ale jsem mu velice vděčná za to, jak se o nás postaral. Myslím si, že všichni mu musíme poděkovat za to, že si ty svátky můžeme užít bez starostí,“ uzavřela Milada Juříčková.