Bílý dům nedaleko křižovatky patřil Ivanu Románkovi. Ničivou vlnu a její následky neviděl. „On byl v té době už hodně nemocný a byl v nemocnici. Umřel, myslím, ten den, kdy ta povodeň přišla,“ uvedl soused. „Ten dům byl v pronájmu. Ti lidi, co v něm bydleli, se odstěhovali.

U silnice směrem na Polouvsí na levé straně připomínají úlomky cihel srovnané se zemí další stavení. Ještě nedávno tady bydleli manželé Grešákovi s maminkou. Její srdíčko nevydrželo hrůzu, která se na ni navalila, a pomoc se na místo nedostala včas.

Kousek dál přes cestu stával světle hnědý dům, po němž už je dnes rovněž jen zplanýrované místo. „To měli Dryjákovi. Ale teď už tam bydlela jenom babička,“ sdělila žena ze sousedního domu. Téměř na konci obce přišli o část domu Luňákovi.

Na konci takzvané Malé strany je další místo, které svědčí o tom, že na něm ještě nedávno stál nějaký objekt. „Tam ale nikdo nebydlel,“ poznamenal muž středního věku, jenž stejně jako ostatní oslovení nechtěl uvést své jméno. „Tady má každý dost svých starostí,“ řekl jakoby omluvně.

Bílkovi přišli o přední část domu. „V té části bydlela jejich maminka,“ řekl muž odnaproti, jenž tam koupil dům teprve nedávno. „Kdybych to nespravil, tak jsem byl taky dole. Asi mezi prvními,“ přemýšlel nahlas. Nedaleko něj bydleli ještě nedávno Juříčkovi. Rodina soužená osudem přišla nakonec i o dům. Před několika lety zemřel paní Juříčkové syn, loni manžel. Ve chvíli, kdy voda urvala část velkého bílého domu, v něm bylo asi osm lidí. Kromě Juříčků v něm našli spásu ti, kteří už neměli kam před živlem uniknout. Dnes připomíná stavbu již jen hromada trámů a desek.

Také další dům, po němž je dnes prázdné místo, prý nebyl obydlený. Bývalá majitelka údajně žije u snachy a vnuk, který stavení dostal, v něm nebydlel. Zato o kousek dál po pravém břehu Luhy jsou dvě další místa, kde ještě před čtrnácti dny pulzoval normální život. Blíže k řece bydlela Věra Tomčáková. „Koupila to asi před rokem a chtěla to opravovat,“ zmínil se jeden z nedalekých sousedů. Nad domem Tomčákové u silnice bydleli Blažkovi. Jediné, co zbylo v okolí parcely, je kovový sušák na prádlo, na němž jsou kolíčky a přehozený koberec.

Nedaleko centra obce právě bagr rozebíral poslední zbytky dalšího domu. „Tam nikdo nastálo nebydlel, jezdívali tady na chalupu. Měl to nějaký Řihošek. Ten pán ale zemřel. Bylo to na prodej,“ uvedli lidé z okolí.

Podle místních obyvatel zmizelo v Jeseníku nad Odrou už třináct stavení nebo jejich částí. „Statik říkal, že to ještě po měsíci obejde a že se dá čekat, že padnou ještě další domy,“ uvedl muž, jenž bydlí ve čtyřbytovce, která je, podle něj, naštěstí z pálené cihly. Také on přišel o blízké sousedy, které mu dnes připomíná mnoho květin, část skalky a zaplavená zelenina. V domě, který zmizel, bydleli manželé Vytlačilovi.„Víte, jak to tady bylo hezké? Oni se o to tak pečlivě starali. Super lidi,“ posteskla si manželka muže.