Její kolegyně z taneční skupiny Thara převzaly pohár vítězů World festivalu v kategorii Belly Mix. Událost, o které je řeč, se jmenovala World Dance festival Babylon 2012 a uskutečnila se nedávno v Liberci. O svém úspěchu i tanečním souboru Relax, který vede, hovoří Miroslava Břusková z Kopřivnice.

Co to vlastně bylo za akci, kde jste tak úspěšně reprezentovaly novojičínský okres?

Byl to festival a v rámci toho festivalu bylo několik soutěží, mistrovství Evropy a mistrovství světa. Byla tam ještě festivalová světová soutěž. V průběhu těch čtyř dnů probíhaly ve dvou sálech soutěže v latině a orientálních tancích.

A kopřivnická skupina Thara vyhrála…

Děvčata vyhrály v choreografii Belly Mix. To je jiná forma tanců, než je běžné. Orientálních tanců je hodně forem a klasik je vlastně ta nejvyšší forma, která je nejvíce uznávaná. Proto ti nejlepší z mistrovství republiky byli nominovaní na toto mistrovství světa. Například v takzvaném Oriental soul, v němž se mísí několik forem, byly nominace jen na mistrovství Evropy.

Jak dlouho funguje váš taneční soubor?

Začali jsme v roce dva tisíce čtyři, kdy se sešla malá skupinka děvčat, a ta se zabývala tím, co je zajímalo a bavilo. Později jsme to začaly rozšiřovat, protože já jsem kdysi dělala společenské tance. Začalo to přitahovat lidi, kteří dělali také společenské tance a postupně jsme to rozšiřovaly třeba o flamenco a další tance. Dělalo se to, o co děvčata měla zájem. Jedna forma, kterou děláme, je třeba orientální tanec, ale děláme i flamenco, latinsko-americké, indické, irské tance, americký step i irský step. Ten je třeba hodně náročný jak na tančení, tak na zapamatování. No, a naše aktivity se rozšířily takovým způsobem, že jsme se teď dostaly na světovou soutěž.

Kdy jste začala s tancem vy?

To je už dávno. Začala jsem v době, kdy mi bylo deset let.

Kolik má váš soubor členek?

Celkově je nás pětadvacet, na soutěže nás jezdí deset.

To byl první takový velký úspěch?

Ano, první. My jsme předtím z finančních důvodů nikde moc nejezdily . Ty soutěže se totiž vždycky konaly někde hodně daleko, nebo v zemích, které se nám nezdály nejvhodnější, třeba na Ukrajině. Tam jsme neměly zájem moc jezdit. Takže jsme se mistrovství Evropy a mistrovství světa zúčastnily teprve letos.

Co na ten úspěch říkaly spolutanečnice?

Jsou nadšené. Měly poprvé možnost se něčeho takového zúčastnit. Já už jsem kdysi jezdívala na takové soutěže, ale než se ony naučily, aby mohly jezdit po soutěžích, uběhl nějaký čas. A teď mají příležitost se zúčastňovat světových soutěží. Každý tu možnost nemá.

Ale každá ta účast je asi hodně finančně náročná…

Bohužel, je to tak. Dnes je doba, že sponzorů moc není, takže opravdu všechno, co děvčata chtějí, si musí zaplatit. Ale zase mají zkušenosti, zážitky. A když to vezmu z jiného konce, na dovolenou se taky jezdí a stojí to peníze, a kolikrát se člověk na té dovolené nudí…Takto spojí příjemné s užitečným.