Václav Havelka, výtvarník a zároveň člen Jednoty bratrské z Liberce, vyrazil v pondělí 23. srpna ze Suchdolu nad Odrou na pouť dlouhou 350 kilometrů do německého Herrnhutu. Právě do tohoto města totiž odešli první suchdolští moravští bratři v roce 1724 po bitvě na Bílé Hoře. Cestu bude absolvovat sám, a pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, dorazí do Herrnhutu za čtrnáct dní. Nutno podotknout, že nejzdatnější Moravané ušli tuto trasu za jedenáct dní.

S bratrem Havelkou jsem se setkala při návštěvě fulneckého infocentra. Před mým příchodem si už stačil projít místní památník Komenského, jednoho z nejvýznamnějších moravských bratrů. Vedle sebe měl položený obrovský batoh a na nohou speciální obuv, ne nepodobnou pogumovaným ponožkám. O daleké cestě po stopách exulantů přemýšlel již několik let, realizovat se mu ji však podařilo až teď. „Když jsem ve Fulneku instaloval výstavu k pěti stům padesáti letům od založení Jednoty bratrské, hovořili jsme s Danielem Říčanem ze Suchdolu o tom, že by bylo dobré vytvořit nějakou sochu jako upomínku suchdolských exulantů,“ začal vyprávět Havelka u hrnku černé kávy.

Dělat sochu takříkajíc od stolu však nebylo to pravé. Výtvarník si chtěl trasu exulantů projít sám a díky tomu pochopit jejich život, co nejvíce je poznat a také si připomenout osudy známých moravských bratrů, jako byl i Mistr Jan Hus, Petr Chelčický, Lukáš Pražský nebo již zmíněný Komenský. „Pořád jsem nad tím přemýšlel a myslím, že přišel ten pravý čas, abych se do toho pustil. Beru tuto cestu jako takový podnět k té mojí eventuální výtvarné práci. Druhý rozměr je samozřejmě duchovní,“ přiznal Havelka. Batoh, který mu spočíval u nohou, vypadal již od pohledu velmi těžký. „Batoh jsem musel přebalit, měl dvacet kilo,“ zasmál se, když viděl, jak nedůvěřivě pohlížím na jeho břemeno. Na talismany, podle svých slov, nevěří, v jeho zavazadle však nesmí chybět Bible.

Ze Suchdolu nad Odrou vyrazil moravský bratr sám. Jak říká, je to výhodnější. „Můžu si den zorganizovat, jak chci. Nejsem na nikom závislý. Pracuji sám, protože restauruji nábytek, takže mi nevadí, když budu i na této cestě sám. Jdu tak, jak potřebuju,“ dodal Havelka. Každý den pochodu připraví pro libereckého poutníka nová překvapení a zážitky. „Teď bych chtěl dojít do Vítkova a hlavně na Krnovsko, prostě po stopách evangelíků. V neděli ráno pak zajdu na bohoslužbu. I když jsem začal vytvářet harmonogram, kam bych chtěl každý den dojít, je realizace trochu jiná. Už mi není dvacet,“ pousmál se a jedním dechem dodal, že ho od cesty neodradí nic, pokud to nebude jeho zdraví. Po cestě by chtěl vytvářet také jakýsi deník, seriál, pro čtenáře liberecké jednoty bratrské.

Jeho trasa povede ze Suchdolu nad Odrou do Krnova. Poté jej čeká polské Mokres, Prudnik, Nysa, Stolec, Pilawa Gorna, Swidnica, Jelenia Gora, Gryfow, Pasiecznik a Leuba a vytoužený Herrnhut v Německu. „Nic si neslibuji, vzhledem k mé indispozici, že neumím ani slovo německy, Takže pokud tam nebudu mít nějakého tlumočníka, tak nevím…,“ rozesmál se třiapadesátiletý výtvarník Havelka, dopil kávu a rozloučil se s námi. Naposledy jsem jej spatřila, když si fotil Jana Sarkandra na náměstí, a o něco později začteného do tabule naučné stezky na náměstí. Doufám, že ho jeho cesta zavede na stejně zajímavá místa, jako jsou ta na Moravě.