Technické muzeum Tatra v Kopřivnici potřebuje získat na obnovu nové národní kulturní památky, železničního motorového vozu Slovenská strela, několik milionů korun. Ředitel muzea Lumír Kaválek sice přivítal, že se stal vlak letos v únoru unikátní národní památkou, ale na druhé straně mu přibyly starosti, jak finance na její renovaci zajistí. Chtěl by ji znovu zpřístupnit veřejnosti, protože je v České republice jako vlak jedinou technickou movitou památkou podobného typu.

V současné době stojí historický motorový vůz, který už před válkou dosahoval provozní rychlosti až 130 kilometrů za hodinu a byl světovou raritou, pod přístřeškem před tatrováckým muzeem. Návštěvníkům přístupný není. „Je výborné, že se vlak dostal mezi takové památky, jako jsou Křivoklát nebo Karlštejn. Ale převzali jsme ho už v minulosti do naší péče ve velmi špatném stavu. Podepsala se na něm špatná péče. Nyní na jeho rekonstrukci potřebujeme dva až šest milionů korun,“ uvedl Kaválek.

Na to samotné muzeum nemá. Možností získání peněz na její renovaci je několik. Od získání dotací ze státního nebo krajského rozpočtu přes evropské prostředky na zachránění kulturního dědictví až po založení nadace. Ředitel počítá, že by se při obnově postavila krytá konstrukce a renovovala by se přímo na místě před kopřivnickým muzeem.

Náklady na celkovou renovaci si chce muzeum nechat vyčíslit v nejbližší době specializovanou firmou na obnovy historických vlaků.
„V průběhu května k nám přijedou odborníci na restaurování, kteří by měli upřesnit požadavky po technické a finanční stránce,“ řekl Kaválek. Problémem při získávání financí je fakt, že Slovenská strela je soukromým majetkem, nepatří státu, ale Tatře. Ředitel věří, že i tak se finance na opravu podaří získat.

Slovenskou strelu vyrobili v závodě Ringhoffer-Tatra v Kopřivnici v roce 1936. Podle původních plánů mohla po kolejích uhánět až 130kilometrovou rychlostí. Ale už při zkouškách jela rychlostí ještě o 18 kilometrů vyšší. Vlak s výrazným aerodynamickým čelem, který zvládl vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou v předválečných letech za čtyři hodiny 18 minut. „Pro srovnání, dneska zajede pendolino trať mezi Prahou a Bratislavou za tři hodiny 56 minut, tedy jenom o 22 minut rychleji,“ podotkla kurátorka muzea Lucie Kempná. Slovenská strela byla přiřazena do depa v Bratislavě, proto nese slovenský název.

Unikátní se stala i díky svému systému pohonu, u kterého použili elektromechanický přenos výkonu z dílny Josefa Sousedíka. Ve voze už tehdy byly podobné vymoženosti jako topení, bufet nebo kuchyňka.

Konec expresnímu vlakovému spojení největších měst předválečné republiky učinilo odtržení Slovenska a okupace Čech, Moravy a Slezska v roce 1939. Během druhé světové války oba vozy Slovenská strela stály v železničním depu. Na koleje se na pár měsíců vrátily až po konci druhé světové války. Vozy se využívaly během norimberského procesu. Nevozily však válečné zločince, ale svědky či úředníky a příslušníky spojeneckých armád. Původně existovaly dva vlaky, ale po válce jeden shořel, když jej zapálila jiskra od protijedoucího vlaku. Proto zůstal jenom jediný unikát.