Dívám se na magickou tabulku, která vypadá jako obrazovka starého televizoru se dvěma knoflíky po stranách ve spodní části a vzpomínám, jak jsem kdysi do zlatavého jemného prášku vykresloval různé obrazce. Když se nepodařily, stačilo jen otočit tabulku „obrazovkou“ dolů, zatřepat jí a vše bylo smazáno.

Ve stejné vitríně jsou například hlavolamy Rubikova kostka a Babylonská věž, skládačky a další různé interaktivní hry. Můj průvodce a zakladatel muzea Zbyněk Havlát se mnou přechází postupně od jedné vitríny k druhé. Prohlížím si starý fotbal s hráči na pružinách, ještě původní dřevěný, a shoduji se s hostitelem, že pozdější plastový už tak dobrý nebyl. Míjíme různé panenky, dívám se na malé kotouče připomínající gramodesky a v tu chvíli si vybavuji, že se vkládaly do mluvících pan. Nechybí dětský šicí či tkalcovský stroj. „Na něm se skutečně dala uplést třeba šála,“ říká mi Zbyněk Havlát.

Společně oceňujeme kvalitu starých koloběžek, prohlížím si kočárky a vybavuji si, že některé měla doma i má dcera, když byla malá. Na dvou vitrínách jsou vystavené velké plastové nákladní Tatry, které bývaly vidět na každém pískovišti.

Docházíme do nejzazšího koutu místnosti a Zbyněk Havlát mě upozorňuje, že exponáty ve vitríně jsou vlastní tvorba. Vzpomínám si, že papírový model závodního vozu Ferari z časopisu ABC jsem si doma kdysi sestavoval také. „To jsou věci, které děláme s dětmi v modelářském klubu,“ poznamenává Zbyněk Havlát a dodává, že dostal nabídku vést kroužek modelářů při Domu dětí a mládeže a tak výzvu přijal.

„Mám tam sedm modelářů od pěti do třinácti let. Baví je to, máme i nějaké úspěchy na soutěžích,“ doplňuje Zbyněk Havlát a upozorňuje mě na tři exponáty, které určitě z časopisu ABC nejsou.

V muzeu hraček v Bílovci si každý rád zavzpomíná.

S neskrývaným obdivem si prohlížím tři pootevřené vlašské ořechy, v každém z nich je miniaturní model automobilu a nějaká výzdoba. Dozvídám se, že se u nás koná každoročně soutěž oříšku. „Má dvě pravidla, musí jít o repliku a musí se vejít do vlašského ořechu. Takže si najdu model a zmenšuji ho tak dlouho, dokud se do toho oříšku nevejde. Vytisknu to a slepím do takového malého rozměru,“ přibližuje postup Zbyněk Havlát a dodává, že soutěže se účastní čtyři roky a jednou už byl třetí. „Oceněný bývá jen první,“ podotýká.

A to už přecházíme k autodráze – byl to sen každého kluka. Znovu vidím tu dobu, kdy jsme chodili ke spolužákovi a sváděli u něj líté boje. Zbyněk Havlát bere do ruky ovladač ozve se vrčení a já se vracím v představách několik desítek let nazpět. „Ta autodráha je největším lákadlem, s tou si chce zajezdit každý, kdo tady přijde,“ usmívá se Zbyněk Havlát.

V okolí autodráhy jsou vitríny plné modelů automobilů, na některá autíčka si ještě pamatuji z dětství. Nedá mi to, abych se nezeptal, na původ exponátů. „Kdysi jsme na půdě našel staré hračky a začal jsem se o to více zajímat. Něco mi pak dali příbuzní, něco jsem koupil na portálu Aukro nebo na Bleším trhu a začal to shromažďovat. Když už jsme těch hraček měli hodně, tak nás s manželkou napadlo, že bychom to mohli ukázat dalším lidem, aby si mohli zavzpomínat. Tak jsme se rozhodli udělat tuto expozici,“ popisuje vznik muzea Zbyněk Havlát.

Sbírku shromažďoval asi třináct let a 8. 12. 2018 v 8 hodin a 12 minut muzeum na křižovatce u náměstí v Bílovci otevřel. Expozice je sice stálá, ale jen po nějakou dobu. „Máme v plánu to obměňovat. Naším cílem je, aby lidi přišli, aby se jim to tady líbilo a chceme, aby se za nějaký čas zase vrátili a viděli další věci. Těch hraček máme mnoho, takže částečná obměna by byla minimálně jednou za rok. Nebo, když by nějaký výrobce měl výročí, tak mu tady udělám výstavku,“ přemýšlí do budoucna Zbyněk Havlát a dodává, že zatím má otevřeno o sobotách a nedělích, návštěva se dá domluvit i telefonicky. Lidi chodí a vzpomínají. „Mnozí říkají: to jsme měli doma, s tím jsme si hráli,“ uzavírá Zbyněk Havlát.

Odcházím a v hlavě mi rezonuje ona poslední věta. I já bych ji o mnohých exponátech mohl říci.