Dlouho přetrvávající sněhová pokrývka se promítá do plachosti zvířat. Ta se snižuje a zvěř vyráží za potravou do níže položených míst, až k lidským obydlím. Přikrmování je proto více než nutností. „Je to i morální povinnost. Navíc diky likvidaci živočišné výroby na venkově je krmiv dostatek, i když jejich cena stoupá, a to značně zatěžuje rozpočty mysliveckých sdružení,“ sdělil tiskový mluvčí Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty (ČMJ).

Kromě sena se tak do krmelců, podle průběhu počasí, přidává i přiměřené množství jadrných krmiv a kukuřičná a jetelová siláž. Jak nimrodi připomínají, je důležité přikrmovat faunu stále stejným krmivem, neboť především srnci a jeleni, tedy spárkatá zvěř patří mezi přežvýkavce, a ti vyžadují stálost a pravidelnost stravy.

Navíc zvěř potřebuje klid, a to především na konci zimy, kdy ztratila mnoho ze svých tukových zásob. Ne vždy se to však daří. „Největším nepřítelem je lidská bezohlednost. Problémy v honitbách způsobují zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, kteří nejenom že devastují pozemky vlastníků pozemků a způsobují nemalé škody na lesních i polních kulturách, ale porušují i několik zákonů. Pro divoké jízdy často vyhledávají i mokřiny, které jsou pro přírodu cenné výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů,“ stěžuje si Šilha a dodává: „Nejeden myslivec se při konfliktu s motorkáři setkal s agresivním chováním.“ V příměstských oblastech myslivcům nervy drásají pejskaři, jež své čtyřnohé miláčky nechají volně pobíhat v lesích. Přitom to zákon zakazuje. „Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a následně hynou na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí,“ vysvětluje mluvčí ČMJ. Někteří majitelé psů se však pouštějí i do takzvaného „motorizovaného“ venčení. O co jde, popsal Jiří Šilha: „Majitel vypustí smečku psů v honitbě, pak nasedne do automobilu a projíždí krajinou. Psi pročesávají okolí cesty, nejsou majitelem kontrolováni a následně pak dochází k častým případům štvaní či zadávení zvěře, zejména gravidních samic a mláďat,“ řekl.

Na druhou stranu je mnoho lidí, kterým není osud zvířat v těžkém zimním období lhostejný a snaží se jim v kritických měsících pomoci, hlavně co se týče potravy. „Mohou nosit jídlo do nějakého násypu pro drobnou zvěř nebo do krmelců, kde jsou jesle a korýtka. Hodně lidé dávají, hlavně o vánocích, jídlo na malé smrčky, především jablíčka,“ doplnila Anna Simerská z Okresního mysliveckého spolku Nový Jičín s tím, že vhodná potrava pro zvěř je například suché pečivo nebo obilí. Naopak čerstvé pečivo nebo shnilé jídlo je nevhodné. Kolem krmelců by se lidé měli pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, odrazující zvířata.