Betonová konstrukce, kterou zdobí osm jmen, nápis Comenius a datum, na něž tisíce lidí nikdy nezapomenou. Místo železničního neštěstí bude nyní všem, kteří pod jedním ze studéneckých mostů projdou nebo projedou vlakem, připomínat pomník. Na oběti se nezapomene.

Myšlenka na to, aby tragédie, při níž vyhaslo osm lidských životů a životy mnoha dalších cestujících vlaku EuroCity Comenius 108 se obrátily naruby, neupadla v zapomnění, byla dovedena ke zdárnému konci. Občanskému sdružení Comenius Studénka obětem neštěstí postavilo pomník. Byl odhalen tři roky po neštěstí, v sobotu 6. srpna. Emocemi nabitého aktu

Pomník není věnován jen obětem

Přestože pomník nese osm jmen obětí, jež neštěstí nepřežily, podle členů občanského sdružení Comenius není věnován pouze jim. „Stojí zde také na počest všech, kteří neštěstí přežili, i těch, kteří je pomáhali zachránit,“ uvedl předseda sdružení Rudolf Svoboda. Ačkoliv monumenty, jež připomínají to či ono, bývají na místech tragických událostí samozřejmostí, vznik toho studéneckého provázely problémy. „Postavit na tomto místě pomník nebylo jednoduché. Od města jsme na jeho umístění nedostali vhodné místo. Nakonec jsme vyjednali tyto prostory od Českých drah a s pomocí dalších ochotných lidí se nám podařilo založit občanské sdružení. Po třech letech tak konečně mohlo vzniknout toto důstojné místo,“ nastínila okolnosti čestná předsedkyně sdružení Naděžda Tomčíková, která společně se strojvedoucím vlaku EuroCity Comenius Jiřím Šindelářem pomník odhalila.
Autorem studéneckého pomníku je akademický sochař Miroslav Rybička. Odhalení se také zúčastnil a prozradil, kde čerpal pro své dílo inspiraci. „Pomník vznikl z myšlenky a mé potřeby zachytit tu ohromnou vlnu humanity a vzájemné pomoci, která se tady v ten den odehrála. Vždyť naprosto neznámí lidé si ochotně pomáhali, a to je tedy nebývalé,“ prozradil Rybička s tím, že nápad na vzhled pomníku vznikl během jedné noci a od té doby jej autor nepozměnil.

„Památník vznikl v myšlence do rána a nebyl změněn. Má vyjadřovat to, že osudy všech těch lidí, kteří v onom vlaku jeli, se najednou ve zlomku vteřiny střetly, a to v takovém bodě, který nikdo z nich nikdy nečekal,“ doplnil sochař, jenž pomník vytvořil bez nároku na jakoukoliv odměnu.

I když se v pořadí již čtvrté vzpomínkové setkání neslo v pietním duchu, přítomní si nezapomněli připomenout, že nedávno začal soud s viníky vlakového neštěstí. Jak z úst tehdejších cestujících, tak z úst pořadatelů tak byla často slyšet slova a prosby, aby lidé na neštěstí nezapomněli a pozůstalé u soudu podpořili. „Ti, kteří to způsobili, by se nejraději tvářili, že jsou bez viny, a snaží se to hodit na mašinfíru, který naopak zachránil spoustu životů. Nevím, proč ti pánové, co to zavinili, necítí vinu,“ položil otázku všem.