Litinovému sokolovi, který stál s roztaženými křídly na průčelí sokolovny u autobusových zastávek desítky let, se stala osudnou vichřice, která se prohnala okresem loni 16. ledna.

Socha, která dopadla na zem, se roztříštila na mnoho kusů. „Našli jsme čtyřiapadesát kusů a doufám, že mám všechno,“ věří Dalibor Norský, starosta TJ Sokol Frenštát a dodal, že největšími kusy byly trup a křídlo. „Každý ten velký kus vážil asi dvacet pět až třicet kilo, nejmenší, má asi pět deka a měří asi jeden centimetr čtvereční,“ upřesnil Norský. „byla klika, že to nikoho nezasáhlo. Stalo se to před pátou ráno a lidi už tam sice čekali na autobusy, ale naštěstí ne zrovna v těch místech,“ podotknul Norský.

Jestli něco ze sokola chybí, se pozná až se socha znovu slepí. „Ale asi by bylo dobré nejprve to předkreslit,“ řekl Norský s tím, že po nějaké době konečně našel člověka, který by mohl být tvůrcem nové sochy. Má jím být frenštátský akademický malíř Zdeněk Jalůvka. Ten ze slepeného sokola vytvoří formu a vyrobí sokola nového. „Bude to z pryskyřice. Je to levnější, lehčí, a kdyby to náhodou spadlo, tak se to tolik neroztříští. Kdyby ta původní socha byla z bronzu, tak se nerozbila, jenže ta slitina je křehká,“ povzdechl si Norský, jenž nyní úpěnlivě shání peníze. „Třetinu nebo čtvrtinu už jsem sehnal, ale je to šílená práce,“ naznačil starosta frenštátského Sokola a jen konstatoval, že takoví dobrodinci jako byli Křenek, Polách a jiní už dneska nejsou.

„Myslel si, že to půjde jako po másle, že pomůže město, hasiči a podobně. „Jenže pak jsem se přesvědčil, že sehnat odlitek, materiál a lidi není vůbec jednoduché. No, ale zjistil jsem, že několik jednot konečně nainstalovalo sochu sokola po desetiletích, tak to, že ho tam nemáme rok, není snad tak zlé,“ uzavřel Norský, jenž by byl rád, kdyby nová socha stála na průčelí budovy do roku 2011, kdy má uplynout 120 let od založení jednoty.

Socha sokola měřila i s betonovým podstavcem 150 centimetrů, měla rozpětí křídel 180 centimetrů a celkovou váhu 170 kilogramů. Nad vchodem do sokolovny byla podle Norského od srpna 1906, kdy byla sokolovna slavnostně předána do užívání. Tam vydržela až do nacistické okupace, potom ji snesli a schovali u známé sokolské rodiny bratra Gerlicha, který měl v blízkosti sokolovny řeznický a uzenářský obchod. Po skončení války Sokol znovu sochu nainstaloval na budovu, s největší pravděpodobností v roce 1946.