Je po desáté hodině dopolední a mnoho lidí v Pustějově schází z kopečku, kde je kostel, přechází přes silnici a míří za budovu školy. Pozoruji skotačící děti na houpačkách a dalších „atrakcích" na zatravněném place vedle vysokého plotu a pomalu se blížím k novému školnímu hřišti, kterých jsem už viděl bezpočet. Jakmile vstoupím za oplocení, okamžitě je mi jasné, proč každý, kdo vešel přede mnou, začal šoupat nohama. Cosi jako koberec s nastříkanými lajnami na různé druhy hřišť a vymezením kurtu na tenis či volejbal, je posypaný pískem.

„Dodavatel říkal, že se to tam má zašlapat. Po nějakém čase se to může vysát, vyčistit a použít znovu," vysvětluje mi přítomnost světlých zrníček zastupitel a předseda kulturní komise Karel Bednařík s tím, že původní hřiště bylo malé a mělo nerovný asfaltový povrch. Proto chtěli v obci vybudovat nové.

To už se ale ujímá slova starosta Pustějova Tomáš Maiwaelder. Připomíná skutečnost, že loni otevřeli v Pustějově nové dětské hřiště, o němž jsem se v úvodu zmínil, a rovněž připomíná marnou snahu obce dosáhnout na dotaci, která by zmírnila náklady obce na vybudování multifunkčního hřiště, na němž stojíme. „Po několika žádostech na ministerstvo pro místní rozvoj, Nadaci OKD a všude, kde se to dalo, bohužel neúspěšných, jsme se loni rozhodli, že i kdybychom nebyli letos úspěšní, tak toto školní hřiště dobudujeme," říká Tomáš Maiwaelder a podotýká, že z několika stovek podaných projektů nakonec získalo dotaci pětadvacet. „Z toho tři měl prostějovský tenisový klub, tak si každý může udělat obrázek o tom, jak se asi v Praze peníze přerozdělují," poznamenává pustějovský starosta.

Dodavatelé vzešli z výběrových řízení, firma ze Suchdolu nad Odrou udělala stavbu, zlínská specializovaná firma položila povrch. „Je to umělá tráva z nějakého nového materiálu. Je to prakticky bezúdržbové, a navíc jeden z mála povrchů, na který se dá stříkat v zimě led, takže tady mohou mít děcka kluziště. Proto jsme ho vybrali," doplňuje pustějovský starosta s tím, že vše stálo obec 731 tisíc korun a dalších 160 tisíc korun musela zaplatit státu na DPH.

Děkan Hubert Šula je ve věku, kdy už lidé sportují jen výjimečně, ale je vidět, že mu sportování zase tak cizí není. „Myslím, že daleko široko žádná škola něco podobného nemá a mít nebude. A je dobře, že i sousedé školy budou moci toto jedinečné a krásné místo využívat," pronáší k místním lidem Hubert Šula bezprostředně poté, co hřiště posvětí. „Ať milujeme svou obec, své sousedy, ať se šíří láska a spory jdou k čudu," uzavírá se smíchem svůj krátký projev Hubert Šula.

Pak už přicházejí na řadu bublinky. Plochu skrápí šampus i rychlé špunty jako symbol toho, že hřiště bude sloužit dětem i dospělým zájemcům. „Už máme organizační řád a bude pořadník, Je to pro každého," ujišťuje Karel Bednařík. „Klíče budou ve škole, v hospodě a tady u souseda. Bude se to na noc zamykat, i kvůli hygieně, aby tu nelítali psi a kočky," dodává. „Já si to tady pamatuji, ještě než se přistavovalo. Je to teď všechno moc pěkné," říká žena, jež prý dělala ve škole dlouhá léta uklízečku. Jméno ale nechce prozradit.