Ještě poslední měsíc budou kopřivnický kostel sv. Bartoloměje, jenž byl vysvěcen v roce 1895, kromě věřících, obývat také restaurátoři. Jejich náročná práce, při níž byly stěny svatostánku zbaveny nánosů staletého prachu, a při kterých došlo také k opravě maleb, jež poničil zub času, se totiž chýlí do zdárného konce.

Kopřivnický kostel tak doslova září. Za opět sytě barevnými šablonovými malbami však stojí několikaletá, velmi náročná, práce pěti restaurátorů. „Na restauraci kostela pracujeme zhruba tři roky, s tím, že práce byly rozděleny do několika etap,“ informovala restaurátorka Renata Svobodová. „V první etapě, tedy někdy v roce 2008, jsme zrestaurovali kapli Panny Marie. Dále jsme pokračovali bočními loděmi a na letošek nám zbyl prostor nad varhanami,“ doplnila vzápětí Svobodová.

Šablonová malba kostela byla dost poškozená a restaurátorské práce tak na ní byly okamžitě vidět. „Šablonovou malbu, původně klihovou, jsme nejen zbavovali nánosů více než sto deset let starého prachu. V některých místech jsme ale museli také zrestaurovat omítky, které byly poškozené protože do kostela kdysi hodně zateklo. Zejména klenby a svorníky tak byly pokryty plísněmi a zatečeninami,“ popsala Svobodová.

Velmi zajímavá byla technika, kterou restaurátoři při čištění zdí kostela použili. „Stěny jsme čistili starou metodou, kterou používali již naši předci. Šlo o směs mouky, lihu a kafru, ze které jsme vytvořili těsto,“ vysvětlila restaurátorka. „Z tohoto těsta jsme udělali kuličku, a tou jsme špinavou stěnu stírali,“ doplnila Svobodová vzápětí s tím, že by se postup dal přirovnat třeba ke gumování. „Když byla kulička celá špinavá, jednoduše se vyhodila,“ dodala Svobodová.

Při odkrývání prachu v poslední lodii, tedy v části nad varhanami, restaurátoři objevili podpis. „Na vrcholu poslední stěny kostela jsme našli jakýsi monogram,“ potvrdila Svobodová s tím, že se pravděpodobně jedná o podpis mistra malířů, kteří tady před sto lety pracovali.

Podle slov restaurátorky byla malba v kostele sv. Bartolomě kvalitně provedená. „Předci, kteří stěny malovali, používali velmi kvalitní pigmenty,“ uvedla Svobodová a pokračovala: „Poznalo se to zejména na tom, že barva ani po sto letech nebyla moc zpráškovatělá.“ Při domalovávání šablon používali restaurátoři také co nejšetrnější prostředky. „Používali jsme čisté pigmenty, které jsme pojili s akrylátovou disperzí,“ potvrdila restaurátorka a pokračovala: „Tím jsme se snažili nejen přiblížit starým technikám, ale také jsme chtěli docílit toho, aby naše práce byla reversibilní, tedy, aby ten co po nás jednou přijde, byl schopný naše retuše sundat.“

Celková restaurace kostela, která se uskutečnila za plného provozu, byla vůbec první, kterou svatostánek od dob své existence zažil. „Takto rozsáhlé práce se zde zatím nikdy nedělaly, ale vzhledem k tomu, že v minulosti jsme už opravili exteriér, elektroinstalaci i střechu, kterou nám tady zatékalo, musela přijít řada také na poškozené malby,“ potvrdil kopřivnický farář Karel Doležel. Téměř tři roky trvající práce nebyly levnou záležitostí. „Náklady na opravu vnitřku kostela bych odhadoval na částku přes milion korun,“ uvedl farář. Zatímco na počátky prací finančně přispělo město, poslední dva roky se na opravu skládali sami věřící. „V loňském roce, ani letos, jsme už o příspěvek nežádali, protože nějaké peníze se vybrali z darů věřících. Kostel se tedy opravil také z jejich příspěvků,“ dodal Doležel.