„Račte dál, prosím,“ zval služebník v pruhované vestě příchozí návštěvníky, kteří přicházeli na komentované kostýmové prohlídky, které se konaly vždy v 15, 16, a v 17 hodin. Příchozí přivítal kastelán zámku Eduard Valeš, oděn v dobovém kostýmu.

„Nechci to říci úplně sprostě, ale když je ten adventní čas, tak chudině dnes dáváme polévku zcela zdarma,“ poznamenal Eduard Valeš a předal na chvíli slovo správci zámku. „Kdo z vás najde na zámku portrét správce zámku, vyhrává první cenu – tou bude druhá polévka zdarma. Ta polévka je podle dobového receptu,“ sdělil přítomným správce.

Desítky lidí poté vystoupali do velké jídelny v patře zámku, kde se všichni přenesli na chvíli do osmnáctého století. Rodina apelačního soudce Václava Karla Sedlnitzkého, majitele zámku, právě očekávala vzácnou návštěvu. Tou byl významný soudní rada s manželkou, který přijel z Prahy.

Městský úřad v Kopřivnici.
Kolem rozpočtu bylo trochu rušno

Eduard Valeš v té chvíli upozornil, že v opavském archivu nalezli původní kuchyňské registry z roku 1732. „Tato hostina se, bohužel, nedala přesně připravit podle těch registrů, protože některé to jídlo by asi nikdo nesnědl,“ řekl Eduard Valeš s tím, že při všech hostinách tehdy pili ječné řídké pivo, které dávali i dětem. „Na stolech nesměly chybět ryby a jako poslední jídlo před odjezdem se dávala brynza z vlastního chovu ovcí,“ doplnil Eduard Valeš.

To už ale do jídelny vkráčela vzácná návštěva, která po uvítání zasedla ke stolu. Vzhledem k tomu, že u večeře není patřičné vyrušovat, přesunuli se přítomní postupně do dalších místností, kde se mohli seznámit jak s exponáty, tak s postavami, které tam potkali. Na odchodu pak každý v přízemí vyfasoval uzenou polévku s kroupami - pro holotu.
Kdo měl chuť, mohl se ještě před odchodem zastavit v cukrárně na zámku, kde si mohl dát punč, cukroví nebo si také mohl koupit originální cínové vojáčky v barvách všech majitelů bíloveckého zámku.

Ilustrační foto.
Míst, kde se nesmí pít alkohol, ve městě přibylo