Mohly za něj nejen kvalitní vozy, které spolehlivě zdolávaly extrémně těžké podmínky, ale i řada vítězství na mezinárodních, i světových, automobilových závodech.

Jedním z úspěšných závodníků je i pan Bohuslav Stiborek, který dlouhá léta jezdil s tatrovkou, jíž, stejně jako mnozí další, říká familiérně „šestsettrojka“. Automobily Tatra 603, které kopřivnický podnik vyráběl v letech 1955 až 1975 a které byly posledními ze slavné řady osobních vozidel, se staly celoživotní láskou pana Stiborka. „Už můj děda pracoval u pana Šustaly a můj otec pak v továrně,“ zavzpomínal na začátky v kopřivnické fabrice pan Stiborek a pokračoval: „No a já, protože jsem se vyučil automechanikem a navíc si udělal i nástavbu, které se tenkrát říkalo vyšší technické vzdělání, jsem do Tatry nastoupil také.“

Řadu let pak pan Stiborek pracoval ve zkušebně vozidel: „Nejvíce času jsem strávil u šestsettrojek a taky u šestsettřináctek. Později jsem díky zkušenostem a znalostem vozů začal zpracovávat dílenské příručky pro jejich opravu a dokonce i učebnice pro instruktory, aby mohli opravovat, tentokrát nákladní, automobily značky Tatra,“ popsal svou, tehdy velmi zajímavou, náplň práce.

Ovšem nezůstalo jenom při ní. Zájem o vozy značky Tatra přivedl pana Bohuslava Stiborka až za volant závodní „šestsettrojky“, ve které objížděl nejen všechny tehdejší domácí i mezinárodní rallye, z nichž některé se jezdí doposud, ale také maratony v Německu, Belgii a Francii. „Maratonů jsem se s vozem Tatra 603-2 B5 účastnil v letech 1965, 1966 a 1967, a na ty zážitky nikdy nezapomenu. Jezdilo se prakticky dva dny bez přestávky, střídali se vždy dva řidiči, no a za ty dva dny a dvě noci se ujelo téměř deset tisíc kilometrů . Bylo to moc krásné závodění,“ řekl Stiborek a pokračoval ve vzpomínání na úspěchy i neúspěchy, které jej na těchto náročných automobilových závodech provázely: „Jak jsem již říkal, jel jsem maraton s šestsettrojkou celkem třikrát. V tom prvním jsme se umístili v první desítce, protože nám upadlo pravé zadní kolo.“

Další maraton byl pro posádku tentokrát ve složení Alois Mark - Bohuslav Stiborek, ještě úspěšnější. „Podruhé jsme Marathón de la Route 1966 prakticky vyhráli. Před námi byla vozidla, která nebyla sériově vyráběna. Byly to speciály,“ vzpomněl si na největší úspěch Stiborek. Tehdejší sláva vozidla Tatra ale podle něj vadila hlavně západním výrobcům, kteří takový úspěch od automobilu východní výroby nečekali. Poslední, třetí Stiborkův maraton se znovu nesl ve znamení smůly: „Třetí rok jsme měli opět smůlu, protože se nám zavařil motor,“ poznamenal závodník, ale s úsměvem dodal: „Asi to bylo tím, že jsme jeli moc rychle.“

Ať už ale vítěz nebo poražený, pan Stiborek na svou celoživotní lásku – automobily značky Tatra nedá dopustit: „Léta strávená za volantem závodní šestsettrojky byla krásná a já na ně do konce života nezapomenu,“ uzavřel své vyprávění o velkém koníčku Stiborek.(jah)