Devětaosmdesátiletý Václav Strnadel je nejmladším ze slavného rodu trojanovických bratří Strnadlů. Jeho bratr Bohumír by spisovatelem známým také pod přízviskem Četyna, spisovatelem byl také Josef a Antonín byl známým malířem. Václav se může pyšnit tím, že je nestarším trojanovickým hasičem. Tím byl již o ně+kolik let dříve než vznikl současný Sbor dobrovolných hasičů Trojanovic. „Měl jsem sedm roků, když v Trojanovicích existoval takový spolek mladých hasičů, tak jsem do něho vstoupil. Chodívali jsme cvičit na kamenec, kde jsme cvičívali asi dva roky, výzbroj jsme ještě měli takovou obyčejnou. Byl to, myslím, první krok do života, kdy jsme byli nějak organizovaní a někým vedení,“ vzpomínal Strnadel. „Dnes už je těch spolků sice hodně, ale tehdy to bylo určitě pěknější,“ konstatoval vzápětí.

Jedním z největších zásahů, který hasič Strnadel absolvoval, byl požáru lesní správy v roce 1943. Jak připomněl Drahomír Strnadel, jenž nyní píše knihu o trojanovických hasičích, ti tehdy přijeli se stříkačkou taženou koňmi dříve, než frenštátští hasiči s autem. „Byla to sice výjimečná situace, ale stala se,“ poznamenal Strnadel. „Tehdy v tom revíře to byl skutečně hodně velký požár,“ dodal nejstarší trojanovický hasič.

Hodně práce prý měli trojanovičtí hasiči hned v prvních dnech po válce. „Tehdy jsme chránili národní majetek. Jako po každé válce, i tehdy se rabovalo, tak nás tehdejší vedení města požádalo, aby jsme některé chalupy hlídali,“ připomněl Václav Strnadel, jenž vyjížděl k požárům ještě dlouho po válce. „Dokdy jsem jezdíval k zásahům, to už si ale nepamatuji. Je to přece jenom už dost roků,“ uzavřel omluvně veterán Strnadel.