V současné době je nejstarší obyvatelkou na celém Novojičínsku je Vlasta Urbánková, která žije ve Frenštátě pod Radhoštěm. Své 103. narozeniny oslavila letos v březnu. Ve frenštátském domově důchodců je od loňského roku. Předtím žila téměř 40 let v Havířově. „Je veselá a nejraději má kafíčko,“ řekla o paní Urbánkové Olga Hrčková, která je pro ni takzvaným klíčovým pracovníkem, tedy člověkem, který jí pomáhá ve všech oblastech a snaží se jí zajišťovat její přání. „Momentálně bydlí s paní, se kterou si velice dobře rozumí. Také strašně ráda vzpomíná na dobré časy v Budapešti, kde se narodila,“ dodala Hrčková a doplnila, že paní Urbánková má v oblibě čardáš. „Jednou mi říkala, že by si ho ráda zatančila, jenže bohužel už jí to zdravotní stav nedovoluje,“ podotkla. Vlasta Urbánková prý také velmi ráda čte. „Čte takové ty sladké románky a moc se jí to líbí,“ řekla s úsměvem Hrčková. A i čas strávený v přírodě je pro ni příjemnou relaxací. A jaký je její recept na dlouhověkost? „Žiji normálně,“ podotkla včera oslavenkyně. Nejdůležitější ale je, jak sama kdysi prozradila, pohyb.

Josef Moravec z Fulneku oslavil loni ve třetí dekádě května 10 roků a je nejstarším mužem na Novojičínsku. Když slavil stovku, slavil zároveň pětasedmdesát let společného života s manželkou Annou, která tehdy měla třiadevadesát let.

„Měla jsem s ním dobrý život. Byl hospodář pracovitý, šetrný. Těch sedmdesát pět let uteklo jako voda. Starostí bylo dost, ale překonali jsme vše,“ vyznala se při soalvách manželovy stovky Anna Moravcová. „Nejtěžší to bylo, když byl v armádě. Musela jsem hospodářství obstarávat sama. Ale zvládla jsem všechno. Jen jsem si přála, aby se nám ve zdraví vrátil,“ dodala láskyplně.

Když Jaroslav Moravec odcházel do války, s manželkou zůstal doma i malý syn Jaroslav, který mamince do konce války pomáhal, jak mohl. Tenkrát bydleli ve Velkém Špakově na Ukrajině, kde žili Volyňští Češi. „Dva roky po válce se taťka v rámci reemigrace přestěhoval do západních Čech. Matka tady měla příbuzenstvo, tak se přestěhovali do Studénky,“ přiblížil další osud rodiny syn Jaroslav, který si krátce po devětaosmdesátém roce rodiče kvůli jejich stáří nastěhovali k sobě. Jednou z nejhorších životních situací, jakou Josef Moravec prošel, byla podle něj ta, kterou zažil koncem války. „Na jednom úseku do nás začali řezat Němci. Kapitána Paška, co k nám přijel z Čech, zabili, velitele těžce zranili a na zemi kolem leželi zabití vojáci. To byla moc špatná chvíle,“ vzpomínal vojenský legionář, při oslavě stovky, jenž šel do armády z přesvědčení. „Bylo nutné bránit vlast,“ řekl. Na své dlouholeté manželství nedal dopustit. „Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka. Ale musí mít člověk rozum,“ řekl Moravec, na jehož oslavách 101. narozenin si příbuzní již nepřáli přítomnost médií.

IVAN PAVELEK
IVA JALŮVKOVÁ