Střídmý život, to je krédo Josefa Mattivi, nejstaršího mužského obyvatele Nového Jičína a také celého regionu. Senior se na toto obdivuhodné výročí dívá optimisticky a zároveň si pochvaluje, že se mu nejlépe daří právě v této době. Podle jeho dcery Alžběty, která s ním žije v jedné domácnosti, se dožil vysokého věku právě díky své životosprávě.

V úterý 17. března se Mattivi dožil sta let. Podle svých slov si prožil komplikované dětství. Matka zemřela, když mu bylo dva a půl roku a otec původem z Itálie se o něj prakticky nestaral. „My si myslíme, tedy známe to jen z ústního podání, že v Bedollo, odkud pocházeli, neměli práci, a tak šli hledat příležitosti po Rakousko-uherské monarchii. Byli to odborníci na železnice, mosty a silnice a tak šli a stavěli je po celé monarchii. Potom přišli stavět trať z Hodslavic do Nového Jičína, a tak jsme se jako rodina octli tady,“ vyprávěla na oslavě dcera Alžběta Mattiviová, která se o otce stará v domácnosti od té doby, kdy Mattivi ovdověl. Její otec se může pochlubit dvěma vnoučaty a pěti pravnoučaty.

A jak vypadá život staletého občana Nového Jičína v současné době? Senior se těší na svůj věk poměrně dobrému zdraví. I když už hůře slyší i vidí, stále se zajímá o dění v celém světě. „Většinou se dívám na televizi, když je teď chladno, jinak si sednu ven. Po zahradě chodím a k brance, ven už nechodím, ani do města. Nakupuje dcerka. Dívám se hlavně, když je tam sport. Fotbal a hokej, fandím vždycky našim. Taky na zpravodajství se dívám často, co se kde děje,“ přiznal Josef Mattivi.

Pokud by měl popsat nejhorší období svého života, situoval by jej do doby první republiky. „Když jsem byl nezaměstnaný, prodávali jsme prádlo za jídlo. To byla tenkrát první republika, já jsem měl kolem třiceti let, byla tenkrát bída. Nejlépe je mi teď, nechybí mi lauter nic, já mám všechno,“ zasmál se jubilant.

Oslav byl přítomen i ředitel Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín Jaroslav Juřík a starosta Nového Jičína Ivan Týle. „Je to úžasná zpráva nejen pro pana Mattiviho, ale i pro naše město, že tu máme tak vitální a staré občany, že jsou schopni takového věku dožít. Myslím si, že by stálo za to, a uvážíme to, zda-li by bylo možné některých vzpomínek pana Mattiviho využít ke zdokumentování, protože těch lidí, kteří by si pamatovali období první republiky, válečné a poválečné nejenom v Novém Jičíně, ale i okolí je opravdu málo. Zřejmě se tady v blízké době zastavím a budu o to pana Mattiviho a příbuzné žádat, jestli by bylo možné, takovouto službu poskytnout pro město,“ nastínil průběh dalších jednání starosta.

Josef Mattivi již před lety propadl kouzlu karetní hry v taroky. I nyní, ve stech letech, dokáže své spoluhráče nemilosrdně obehrát. „Hrajeme o haléře a já obyčejně vyhrávám. Třeba pětkrát za sebou vyhraju, a z toho karta nejde a prohraju. Hraji se synem, a on má dva kamarády tak i s nimi,“ rozpovídal se Mattivi.

Recept na dlouhověkost jubilant nemá žádný. Celý život se řídil pouze heslem jez do polosyta, pij do polopita. Na jeho dobrém zdraví se jistě podepsala i péče jeho dcery, která s ním zůstala i v těžkých chvílích a dodnes se o něj stará.