Cestu ke dřevu si našel oslavenec již ve školních letech, kdy se k němu dostalo nářadí od bratra, truhláře. Ve čtrnácti vznikla jeho umělecká prvotina v podobě postaviček do loutkového divadla. Vyučil se stejnému řemeslu jako bratr, tudíž jeho celý život je se dřevem úzce spjat. Mezi jeho nejznámější práce patří betlémky, které vyřezával z jednoho kusu lípového dřeva. „Lípa, to je takové husté dřevo, kde není velký rozdíl mezi letními a zimními léty. Já jsem nikdy nedělal jeden betlém, vždycky po deseti,“ vysvětlil Antonín Jařabáč.

Nejstarší příborský občan již nevyřezává. To však neznamená, že lidé nemohou jeho dílo zhlédnout. Ba naopak. Jeho tvorba se dostala do celého světa. Díky své rozvětvené rodině se dřevařské práce dostaly například do Spojených státu, Kanady, Argentiny, či do Švédska. Také v těchto dnech mohou lidé obdivovat vyřezávaný betlém Antonína Jařabáče v Uherském Hradišti, kde je až do ledna součásti zdejší expozice.

I když Antonínu Jařabáčovi táhne na devadesát devět let, nepotřebuje žádné léky, dokonce jeho zrak je tak výborný, že dioptrické brýle jsou mu cizí. „Prozatím nic neberu, není každému dáno. Já jím téměř všechno, nejraději mám krupici, rýži, maso,“ odhalil své gurmánské choutky oslavenec. Své dny věnuje odpočinku a věcem, které má rád. „Teď sedím a dívám se do knížek. Luštím křížovky. Já stihnu denně i deset křížovek, za leden mám vyluštěné křížovky, co jsou na celý rok,“ přiznal Antonín Jařabáč a upozornil, že v televizi ho zajímají pouze zprávy, které shlédne každý den. O nejstaršího občana Příbora se již několik let stará jedna z dcer s manželem, který převzal také dalšího velkého koníčka svého tchána, a to včelařství.

S blížícími se Vánoci zavzpomínal pan Antonín Jařabáč také na ty minulé, které je slavíval společně s dvanácti sourozenci. „Byla hrachová polévka, pak byla krupice, dále povidlová omáčka a pak jídlo, jako je vánočka s medem, jablka, ořechy. Tenkrát nebyly ještě žádné ryby,“ uzavřel nejstarší příborský občan.