„Nové prostředí, soukromí, individuální přístup a péče dělají zázraky,“ vyjmenoval kroky podílející se na úspěchu Lukáš Spurný, ředitel příspěvkové organizace Zámek Nová Horka, která chráněné bydlení provozuje. „Rozdíl mezi životem v ústavu a v chráněném bydlení je totiž opravdu markantní,“ dodal.

Že na slovech ředitele něco bude, potvrzuje skutečnost, že ženy, které se v novém prostředí rozmluvily, jsou hned dvě. „Jedná se o klientky s podobným životním příběhem. Jedna v ústavní péči strávila zhruba dvacet let, ta druhá žila buďto v pečovatelském domě, nebo v ústavu, a to minimálně deset let,“ uvedl Spurný.

Teprve vznik chráněného bydlení osud těchto dvou klientek změnil. Oproti ústavu se jim nyní totiž dostává individuální péče. „Chyba a problém ústavního prostředí je, že péče o klienty není individualizovaná, ale je skupinová. To občas znamená, že jedinec, který není dostatečně průbojný, nedokáže prosadit své zájmy a potřeby – na rozdíl od těch, kteří mají, jak se říká, ostřejší lokty,“ vysvětlil ředitel Zámku Nová Horka.

Podle Spurného je již nyní jasné, že málo „průbojní“ klienti, kteří se nedokážou prosadit, se straní společnosti, ve které žijí, a jakoby zakrňují. „To byl ostatně případ oněch našich dvou klientek. Protože neměly dostatečný prostor, nekomunikovaly. A my jsme například u jedné z nich ani nevěděli, že v minulosti, doma, mluvila běžně,“ řekl.

Po době strávené v chráněném bydlení pracovníci udiveně zjistili, že jak jedna, tak druhá klientka mají snahu komunikovat. Obě ženy začaly postupně používat slova, která dříve zachytily.

„Nepředstavujte si ale běžnou komunikaci – jde o verbální kontakt s člověkem se zdravotním postižením, tedy omezený, nejčastěji jednoslovný či dvouslovný. Někdy dokážou říct i krátkou větu, kterou opakují,“ vysvětlil ředitel. Protože jedna z klientek pochází ze Slovenska, je dorozumívání se s ní o něco málo složitější.

Z „rozmluvení“ klientek mají všichni pracovníci novojičínského chráněného bydlení velkou radost. „Je to velký úspěch,“ zhodnotil Spurný a pokračoval: „Na tom všem je vidět rozdíl mezi ústavním a domáčtějším prostředím. Protože nakonec i ti klienti, kteří byli zpočátku podceňováni a říkalo se, že nejsou schopni zvládnout přechod, že musejí zůstat v ústavním prostředí na které jsou zvyklí, dokázali, že v sobě mají potenciál, jenž se rozvine, když je péče kvalitní a individuální.“ Dvoupatrové chráněné bydlení v centru Nového Jičína vzniklo za finanční podpory Regionální rady Moravskoslezsko. V současné době skýtá dvě samostatné domácnosti. V každém patře jsou tři pokoje, obývací pokoj s kuchyní a sociální zázemí. Devět klientek má k dispozici také zahradu s altánem.