Jak jste se k masérství dostal?

O zrak jsem přišel před jedenácti lety a poté jsem si udělal kurz v Praze, pak další a další kurzy a masáže dělám už osm let.

Kde vás klienti navštěvují?

Mám v Opavě na krytém bazénu masérský salon. Ale je zde velká konkurence. V Opavě jen na Dolním náměstí je zhruba na padesáti metrech sedm salonů. Ale já to mám o něco dál, takže klientelu tam mám.

Jsou zákazníci, kteří vás vyhledávají proto, že jste nevidomý?

Ano, jsou to například ženy, které se stydí, takže když na ně nevidím, tak je to výhoda. A celkově mají lidé takovou ustálenou představu, že nevidomý člověk má lepší a vyvinutější cit. To je samozřejmě pravda.

Probíhá nějaká spolupráce mezi nevidomými maséry?

Ano, setkáváme se. Jako nevidomí maséři máme svůj vlastní profesní cech zrakově postižených masérů a scházíme se i čtyřikrát do roka. Navíc většina těch kurzů, co si děláme, tak máme osvědčení pro Evropskou unii, takže můžeme pracovat v celé Unii.

A co vás na tomto řemesle nejvíce baví?

Jednak mě to živí a důležitý je pro mě kontakt s lidmi. Člověk nesedí jen doma a nehoupe nohama. Baví mě to hodně.

Výtěžek s Masérských víkendu jde na sportovní Memoriál Petra Douška v Kopřivnici, který se koná v květnu a v němž v nejrůznějších soutěžích bojují postižení. Vy sám se nějakých disciplin účastníte?

Jasně, letos v květnu jsem házel koulí, oštěpem, stříleli jsme z pistole a manželka jezdila na koni.