Beseda, která se konala ve frenštátském nízkoprahovém zařízení Klub Kryt 25. září, seznámila žáky místní základní a střední školy s problematikou HIV a AIDS. Na závěr přednášky odhalil preventista České společnosti AIDS pomoc (ČSAP) čtyřicetiletý Oldřich Bašta také svůj příběh.

Více k přednášce se dočtete ZDE

Ten se začal psát před asi dvaceti lety. „Virem HIV jsem se nakazil od svého přítele. Ani on ani já jsme tehdy nevěděli, že je HIV pozitivní. Až když u něj nastoupily vysoké teploty, zápal plic a antibiotika nezabírala, udělali test na HIV a zjistili, že je pozitivní, a bohužel v pokročilém stadiu,“ vzpomínal Bašta na život s partnerem Günterem v německém Mnichově, jenž do půl roku na tuto banální nemoc zemřel.

Onemocnění poznamenalo Baštův život s rodinou. Strach a předsudky ostatních členů rodiny jim totiž znemožnily podpořit mladíka v těžkých chvílích. „Měl jsem smutný příklad v příteli, který brzy zemřel, a spoustu let jsem se bál, že dopadnu stejně,“ pokračoval pražský preventista s tím, že v Německu pomáhal v podobné organizaci jako ČSAP těm, kteří na tom byli daleko hůř než on sám. Po návratu do České republiky v roce 1989 čekaly Baštu, a další infikované, záhadné obálky na infekčním oddělení nemocnice Na Bulovce. „Oslovil nás, tehdy asi stovku lidí, pan Horský, zakladatel ČSAP. Nechal nám dopisy a já jsem byl jeden z mála, který se ozval. Dneska jsem už jediný žijící zakladatel,“ dodal Bašta.

Dům světla v Praze

Tehdejší medicína však zatím teprve zkoumala účinky antivirotik, v důsledku onemocnění proto lidé umírali daleko rychleji a ve větším počtu na dnes triviální choroby. „Působil jsem v Domě světla v Praze asi dva roky a pak jsem musel odejít, protože s kýmkoli jsem se seznámil, zemřel,“ popisoval. Dům světla slouží od roku 1999 pro lidi postižené HIV nebo s AIDS, pro jejich přátele a členy rodiny. Jedná se o centrum, které poskytuje široký rozsah služeb, ale nestojí zády také k diskriminaci, předsudkům či neinformovanosti infikovaných či „zdravých“ obyvatel.

Před několika lety se Bašta vrátil a v současnosti putuje po republice s osvětovými besedami na tato témata. „Dá se s tím žít. Každý má v hlavě představy, že za chvíli umře, že není léčba, a proto naši pomoc oceňují. Spousta klientů se ale pokusila o sebevraždu, protože pro ně přestala existovat budoucnost,“ přiblížil preventista, který se sám těší dobrému zdraví. Antivirotika užívá teprve pátým rokem a pomýšlí na normální stáří. „Jako ostatní doufám při každé tříměsíční prohlídce u lékaře, že se můj imunitní systém nezhroutil. Nikdo neví, jak dlouho tady budeme,“ uzavřel Bašta.